Cestovní endura

Veliká cestovní endura nepovstala z ničeho. Prošla postupnou evolucí od roku cca 1920, kdy začala hromadná produkce motocyklů pro nezpevněné cesty. Během svého vývoje prošla několika rozcestími, kdy se rozšiřovala nabídka různých variant. S prudkým rozvojem motorizované mobility se mezi roky 1940 až 1950 mnoho silnic zpevnilo asfaltem a proto mohli výrobci nabídnout těžší a výkonnější stroje. Obvyklá britská produkce v podání BSA a Triumphu nabídla zákazníkům stroje se zvýšenými výfuky a s názvem Scrambler. Britská produkce byla ovšem dost drahá, proto ji v sedmdesátých letech začala vytlačovat technicky jednodušší, ovšem výrazně levnější japonská konkurence. Yamaha vytáhla na světlo svůj model DT-1.

S dvoutaktním motorem, ovšem mnohem lehčím strojem, kterým se začalo říkat enduro. Éra scramblerů skončila a když se nějaký objevil, obvykle se držel své britské předlohy a čtyřtaktního motoru. Britské továrny se v mnoha případech tak sveřepě držely svých tradic, až je to zcela zabilo. Produkce terénních těchto motorek došla na rozcestí. Scramblery byly zcela mrtvé a překonané.

Dvoutaktní motorky se označovaly jako motocross a enduro a pro „běžného uživatele“ vymysleli markeťáci novou kategorii – dual purpose (dvojí účel). Tyto „dualies“, jak se tyto stroje často nazývaly, byly poté obvykle čtyřtaktní stroje, které přinášely svým zákazníkům možnost cestovat do dalekých dálav a tam beze strachu absolvovat více či méně těžší terén. Jedním z prvních zástupců této kategorie byla Yamaha XT250 z roku 1976, kterou velmi zpopularizoval Silvester Stalone v prvním dílu Ramba. Nebo Honda XL500, kterou pro změnu popularizoval John Travolta jakožto pošťák. Čtyřtaktní stroje zaplnily díru, kterou po sobě nechal britský motocyklový průmysl. Přišla velmi oblíbená Honda XL500, Moto Guzzi V35TT a další podobné stroje.

Druhé rozcestí přišlo v roce 1983, kdy byl Paříž-Dakar opravdovým pojmem. Poušť opanovaly víceválcové motorky. BMW vyhrálo tehdejší Dakar a následně hned ještě dvakrát za sebou. A lidé to chtěli. A BMW jim to dalo – v podobě R80GS. První adventure motorka a vlaštovka onoho rozcestí, kdy se začaly houfně rojit víceválcové stroje pro adventure cestování. Záhy následovala Moto Guzzi NTX 750 a Cagiva (Ducati) Elefant 650 (1985), Honda XRV 650 Africa Twin, nebo Yamaha 750 Super Tenere (obě 1988). Původně enduro motorky dospěly do opulentních rozměrů, které byly více či méně vhodné do terénu.

Přeskočíme mnoho let, značek a dalších modelů a dostaneme se do roku 2007. V té době byla Evropa protkaná miliony kilometrů skvělých silnic a zároveň stoupal společenský tlak proti offroad ježdění. Offroad nebyl in, lidem se začalo tlouct do hlavy že jízda mimo asfalt je skoro zločin. Množství spokojených zákazníků se ovšem nechtělo vzdát ergonomie vzpřímeného posazu, veliké nádrže a kvalitního krytí proti větru. Sen jim jako první splnil Triumph Tiger 1050. První vlaštovka kategorie Adventure touring. Silničně orientované cestovní enduro, s kterým se prakticky neuvažovalo o jízdě mimo terén. Následovala Ducati Multistrada, Kawasaki Versys 1000, Aprilia Caponord 1200 a další obdobné modely. Jejich obvyklým společným znakem je malé, 17palcové přední kolo.

Dnes stojí na jedné straně mrštná silniční endura kategorie Adventure touring, na druhé straně KTM LC8 Adventure R a Honda CRF1000, které se nebojí ani těžšího terénu. Mezi těmito protipóly stojí několik zástupců pravověrných cestovních endur s 19palcovým předním kolem. Motorky, které nejsou ani ryba ani rak. Na super zážitek na asfaltu to není, na lehkost v terénu také ne, přesto jsou natolik vyvážené a univerzální, že jsou velmi, velmi oblíbené. Jsme v roce 2017 a můžeme se tedy podívat na to, z čeho si váhající kupec může vybírat.

Aprilia Caponord 1200 Rally

Velmi živelný stroj s motorem s původem ze supermotardového Dorsodura. Stroj, za jehož řídítky se rozhodně nebudete nudit. Příjemná a akurátní zpětná vazba vás neukolébá při dálničních přesunech a velmi živý motor vám bude jistě vyhovovat i v ostrých alpských vracečkách. V poslední edici disponuje semiaktivním podvozkem, několika palivovými mapami a komplexní výbavou, kterou si vás bude hýčkat. Jediné co ztrácí proti konkurenci je tzv cornering ABS – ABS, které upravuje svou citlivost dle míry náklonu v zatáčce. Podvozek je - vedle podvozku z KTM 1290 Super Adventure - jeden z nejlepších, co se dá vůbec pořídit. Je semiaktivní a stejně jako jeho nejlepší konkurence je nastavitelný v několika módech. S motorem si budete nejvíce rozumět v palivové mapě Sport, pokud si chcete opravdu zařádit. Palivová mapa Touring má zhruba v třetině své křivky citelný výkonnostní propad, který se ovšem velmi příjemně podepisuje na dlouhodobé spotřebě paliva. Výborně jsou řešené kufry, které dodává spřátelená italská firma Givi a ty jsou domyšlené do posledního detailu.

Cestovní endura

Offroadové ambice trochu kazí nižší světlá výška a také pouze plastový kryt pod motorem. Také už není jednoduché tuto motorku koupit, vzhledem k tomu, že neprošla emisními testy Euro 4 a tak se již jen doprodávají skladové zásoby.