Kdysi za dob, kdy médiím nevládl Netflix, zprávy o koronaviru a stovky kazatelů, kteří říkají co máme dělat a co máme jíst a nosit, motocyklům nikdo nenařizoval jakou mají mít spotřebu a plochu zpětných zrcátek...

...vládla tyrkysová a růžová barva. V těchto barevných kombinacích se vyžívaly zejména japonské značky, které také svět zásobovaly pestrostí technických řešení. Řešeními, které se staly legendárními, protože konstruktéři měli volné ruce.

 

Honda VFR750F 1994

tm901

Devadesátá léta byla pro Hondu zlatým dolem konstruktérké invence. Dodávala motory do Formule 1, vyrobila motocykl NR500 s oválnými písty, Interceptor, RC30, RC45 a podobné bláznoviny, které byly natolik drahé, že by to zruinovalo rozpočet kdejaké menší země. Aby tyhle technologie nabídla většímu množství lidí, přivedla na svět řadu VFR. Její VFR750F položila základ véčkovým cestovním sporťákům s křídlem na nádrži až dodnes.

Ducati 916 1994

tm902

Tam kde byla Honda stále opulentní, Ducati přinesla zákazníkům nefalšovaný závoďák. Design a rychlost tohoto stroje byla blízká silničním speciálům a přitom byl motocykl street-legal. Před příchodem modelu 916 se Ducati potácela na pokraji bankrotu. Po nástupu modelu 916 sice stále nebyla v nejlepší formě, ale stroj ji zachránil a značce Ducati přinesl nehasnoucí slávu. Design Masima Tamburiniho byl natolik líbivý, že jste před strojem mohli sedět hodiny a neustále vás něco překvapovalo, jakoby jste seděli a kochali se Sixtínskou kaplí.

Yamaha GTS1000 1993

tm903

Výrobce z japonské Iwaty často vystupuje z řady, aby zákazníkům přinesl něco neotřelého. Stejně jako v dnešní době působí tříkolka Nikken podivně, ve své době způsobila rozruch Yamaha GTS1000. Zejména birardní letmo uchycenou kyvnou vidlicí, která hostila přední kolo. Konvenční přední vidlice namáhá krk řízení v horní části rámu. Konstrukce američana Jamese parkera působila na rám v jeho spodní části a tak byl jízdní zážitek odlišný od motocyklů s klasickým podvozkem. Zbytek stroje v ničem nijak zvlášť nevynikal. Motocykl se vyráběl jen pár let a vyrobilo se ho jen několik tisíc kusů.

Honda Valkyrie 1997

tm904

V dobách, kdy Harley Davidson plnil své showroomy čím dál většími motocykly, Japonci přemýšleli o tom samém. Neúspěšně. Jejich motocykly byly více technikou, nežli emocí. Nakonec vsadili vše na objem. Vzali motor z tehdejšího Goldwinga a vsadili ho do rámu velikého cruisera. Motor měl potenciál na nekonečné pálení gumy a čtvrt míle udělal za 12 sekund. Dostatečné číslo pro to, aby oslovilo nejednoho zájemce o nekonečnou muskularitu.

Kawasaki Ninja ZX-11 1990

tm905

Tehdejší stihačka F-14 Tomcat se musela sklonit před designem nové Ninji. F-14 vládla oblakům a Ninja vládla silnicím. Vznikla v době, kdy se razilo rčení, že "vše co chceš udělat, můžeš udělat". Vznikl nejrychlejší motocykl světa, který si své prvenství udržel až do příchodu Super Blackbirdu. Jeho 146 koní katapultovalo stroj těsně pod hranici 290 km/h, což bylo tehdy číslo, kterého nedosahovalo nic jiného produkčního, bez ohledu na počet kol. Přitom na svou dobu vynikal pohodlím a ochranou jezdce před náporem vzduchu. Vedle rychlostních rekordů tedy byl i skvělým cesťákem.

Honda CBR900RR

tm906

Dvě kulaté "oči" dodnes rozbuší srdce nejednoho fanouška devadesátek. Přitom tehdy to byla moderna, tam kde nyní vidíme klasiku. Honda dávala na odiv masivní hliníkový rám s perfektně (manuálně) provedenými sváry. Atraktivní trikolóra přitahovala pozornost a výkony jakbysmet. Přitom 900ccm model vážil stejně jako šestistovka a poskytoval na svou dobu skvělý výkon 120 koníků. Nízká hmotnost stroje poskytovala na svou dobu nekompromisní manévrovatelnost a výkony.

Ducati Monster M900 1994

tm907

Designér Miguel Galluzzi položil základ Monsterů, které se vyrábí do dnešních dní. Překvapivé je, jak výraznou linku si po celá ta léta udržely, protože Monster je dodnes nezaměnitelným strojem. Zajímavé je, že Galluzzi navrhl design stroje ještě když byl zaměstnancem Hondy. Kdoví jak by to dopadlo, kdyby tehdy nebyl odloven, aby pomohl s designem částí motocyklu. Galluzzi se ukázal jako nefalšovaný Frankenstein. Slepil dohromady příhradový rám z motocyklu Ducati 888, vložil do něj motor z Ducati 900 Supersport a osadil ho podvozkem z Ducati 750 Supersport. Design nádrže, sedla a podsedlové sekce se natolik povedl, že se Monster v mnoha modifikacích prodává již 25 let, ve více než 300-tisících exemplářích.

Suzuki GSX-R750 1996

tm908

Gixxero je pojmem už také po mnoho let. První GSX-R750 přišla již v roce 1985 a protože byla téměř o 50 kilogramů lehčí než jeho soupeři, bleskově si získala jméno. Nové modely postupně přibíraly na váze, až byly postupně zastíněny lehčí konkurencí. V roce 1996 ale Suzuki uvedla nový model, o 20 kilogramů lehčí a opět se dostala na vrcholné příčky. Z původního SRADu (Suzuki Ram-Air Direct) si vzala náporové sání. A zachovala zajímavou cenu, díky ní se stala velmi rozšířeným a oblíbeným supersportem, zejména u omladiny, která si netroufla na litrovou kategorii.

Suzuki Hayabusa 1300 1999

tm909 

Na konci dekády přišel ultimátní hráč, jehož jméno je synonymem rychlosti do dnešních dnů. První motocykl, který byl schopen významně překonat rychlost 300 km/h se dlouho nesměl prodávat, protože regulační orgány se začaly čím dál tím více obávat závodů v rychlosti, kterých se účastnila zejména japonská čtyřka. Poté, co se výrobci dohodli, že nebudou pilotům ukazovat číslo vyšší než 299 km/h se v mírně pozměněné podobě dostala i na evropský trh. Tehdejších úchvatných 173 koní nechalo za zády jak Kawasaki se svoji ZX-12R, tak Hondu se svým Super Blackbirdem. Její groteskní design byl poplatný nekompromisním aerodynamickým vlastnostem motocyklu, které dávaly stroji velmi dobré jízdní vlastnosti za extra vysokých rychlostí.

Suzuki TL1000S 1997

tm910

A u Suzuki ještě zůstaneme. Vedle čtyřválcové GSX-R750 stála početná skupinka uživatelů, kteří si přáli "trochu zlobivější" motorku. Co na tom že byla trochu těžší a na závodní trati nebyla schopná vyhrávat. Přinášela ovšem nezapomenutelný jízdní zážitek. Podobně jako tehdejší Honda VTR 1000 měla výkon "vocpodu" a notnou dávku nevycválanosti, která byla pro jistou skupinu jezdců etalonem zábavy. Bohužel často s fatálními následky a tak motocykl musel projít celou sérií bezpečnostních úprav. Pro svoji nevypočitatelnost a náročnost pilotáže se motocykl stal častým cílem jezdců, kteří si stroj pořídili jen z toho důvodu, aby světu ukázali, že jsou schopni tento stroj ukočírovat. Těch bylo ale stále méně a tak byl prodej ukončen již po pěti letech a bez náhrady.

Chybí vám ve výčtu nějaký model, který se do historie zapsal výraznou linkou? Podělte se o něj.