Využití rostlinných vláken v automotive není žádnou novinkou. Už v roce 1941 představil Henry Ford svůj slavný „Soybean Car“ – prototyp s ocelovým rámem a karoserií ze 14 plastových panelů částečně rostlinného původu na bázi konopí, sóji, lnu a pšenice.
Vůz vážil přibližně o 450 kg méně než běžné ocelové auto a bariérové zkoušky dopadly výborně. Kvůli vstupu USA do druhé světové války, tlaku petrochemické lobby a následným restrikcím omezujícím pěstování konopí byl však projekt uložen k ledu.
Rozmach levných ropných plastů v poválečných letech tyto snahy na dlouho odsunul na vedlejší kolej – až dnes, po více než osmi dekádách, se o ně velcí výrobci začínají znovu vážně zajímat. Suzuki už je testuje ve svých závodních týmech. Suzuki v tuto chvíli bere závodní nasazení jako testovací polygon, případné zavedení do sériové výroby se tak pochopitelně zvažuje.
Že nejde jen o laboratorní experiment, dokazuje Suzuki GSX-R1000R týmu Team CN Challenge v závodě 8 hodin Suzuky. Díky partnerství mezi firmou Bcomp a japonským specialistou Tras využívá motocykl lněné komponenty už od roku 2024.
Švýcarská společnost Bcomp vyvinula kompozitní materiál, který Suzuki již využívá ve vytrvalostních závodech. Je lehký, snižuje emise při výrobě a v případě pádu může být dokonce bezpečnější než tradiční karbon. Materiál je mnohem levnější a až o 85% snižuje uhlíkovou stopu při výrobě komponent.
Řešení se jmenuje ampliTex a jde o technickou tkaninu z lněných vláken, ze které lze po nasycení pryskyřicí vyrábět kapotáže, blatníky i další díly. Postup je podobný jako u karbonu: tkanina se vloží do formy, napustí pryskyřicí a nechá vytvrdnout. Rozdíl spočívá ve vstupní surovině – len roste na poli, zatímco karbon vzniká energeticky náročnými průmyslovými procesy za vysokých teplot. Zásadní výhoda je, že takto vyrobený panel kapotáže se při pádu neroztříští jako karbon, ale zůstane strukturálně v celku.
| POSLEDNÍ SOUVISEJÍCÍ NOVINKY |
Důkazem je zmíněná vytrvalostní Suzuki GSX-R1000R, ale také BMW, které lněné kompozity od Bcomp testovalo na závodním M4 GT4 i monopostu Formule E iFE.20 a zkoumá jejich využití například pro střechy budoucích sériových vozů.
