Drzá důra! A to výjimečně nemluvím sama o sobě, nýbrž o Italské krásce od Aprilie s příznačným názvem Dorsoduro, doplněným o poměrně vysokou číslovku – 900!
To, že se Italské motorky pyšní jednoduchým, ale přesto sexy designem už pěknou řádku let, o tom není pochyb. V Aprilii to ale vzali designéři ještě o kousek vážněji. Na první pohled tu vidím až skoro obsedantní symetrii, která je mi navíc hodně blízká. No neříkejte, že vás nerozčiluje třeba špatně ohnutý límeček na šéfově košili?! Mě absolutně, ale u Dorsa mě za oko nic netahá. Naopak začínám si tuhle krásku na stojánku obcházet, detailně si jí prohlížet, tu tam jí pohladím a občas si něco nepřítomně broukám a kochám se jejím rudým příhradovým rámem a krytem hlav válců. Přítomná jsem ale i tak na stodvacet procent. Připadám si jak na námluvách a tenhle stroj mě tak nutí zavzpomínat na svá první rande na střední škole. No, kdybych pod sedlem našla rudou růži, asi by mě to ani nepřekvapilo.
Dost bylo ale okukování. Je na čase podívat se jí pod sukni. Točím klíčkem a teď už se musím upřímně smát na hlas. Máme tu další symetrii, tentokrát v podobě probliknutí celého spektra ledkových ukazatelů po obou stranách displeje, které při jízdě suplují otáčkoměr. Tahle holka prostě ví jak na to a mě vzrušením bije srdce. Startuji a moje nadšení se zvyšuje, protože zvuk, který vychází ze sériových výfuků je známkou, že tady je svět ještě v pořádku. A doufám, že ještě dlouho bude. Vrkám plynem, usmívám se a nemůžu se dočkat až si vyrazíme.
Nasedám si do sedla, které mě okamžitě nadchne jeho ergonomií, a protože mi příroda nadělila hezkých pár centimetrů do výšky, cítím se na motorce jako královna. Teď už nezbývá než si vyjet za město, protože kde jinde nachutnat potenciál a obratnost stroje, než na klikatých cestách a ostrých zatáčkách. Jistě, je to přeci jen motard, dá se předpokládat, že o zábavu je postaráno už jen tím, že existuje. Ale tady se bavíme přeci jen o silné, relativně těžké, dvouválcové motorce. Proto jsem se na tenhle stroj snažila dívat trochu jiným okem, spíše okem někoho, kdo od stroje očekává intenzivní zábavu, adrenalin a k tomu i trochu toho komfortního svezení na delší tratě. A to se tady opravdu povedlo.
Mám poměrně velkou výhodu, že mojí domovinou jsou Jizerské hory. Většinu motorek, které se mi náhodou, či plánovaně dostanou do rukou tedy provezu Prahou, potahám po dálnici, následně s nimi kličkuji na úzkých silničkách kolem Bedřichova, a když je hodně dobrá nálada svezeme se i v Železnobrodských zatáčkách. K tomu si ještě ze své vlastní iniciativy postavím slalom s ofsetem, jeden jednoduší prvek z gymkhany a osmičku. Motorku tak trápím v nízkých rychlostech na svém vlastním cvičišti. Množství nasbíraných informací je tak pro mě maximální a můžu se pak se strojem daleko lépe ztotožnit. Tady to ale proběhlo až světelnou rychlostí. Ta motorka je ďábel! A já jsem jí absolutně propadla.
Obratnost maximální, je to pořád motard, takže nejenže se s ní na hřišti krásně pracuje, ale ona si to žádá, je nedočkává a před každým úkonem se třese radostí. Rozložení váhy je tak dokonale navrženo, že i přesto, že se tu bavíme o pohotovostní hmotnosti přes dvěstě kilo, tak ani v nízkých rychlostech nemá člověk pocit, že by se s ní musel prát. Šestistupňová převodovka spolu s objemem téměř 900 ccm dává svému majiteli najevo, že se nemusí bát ani delších přesunů a pokud už je opravdu nezbytně nutné přejet dálnici, nebo to pak trvat celé vaše mládí. O maximálce se tu bavit asi nebudem, ne nezkoušela jsem to, a nevím tedy ani, že při stoosmdesáti už vám protivítr trhá hlavu z ramen. My holky totiž jezdíme podle předpisů a nemíváme pošetilé nápady.
A co bych vám tak řekla závěrem? Nechtěla jsem ji vracet, na Vrbovce mě jí museli rvát z ruky a slzy smutku mi rozmáčely i voděodolnou řasenku. My novináři máme sice krásnou práci, ale občas smutnou. Bankovnímu kontu, manželům, manželkám, partnerům, těm všem prostě vždycky nejde vysvětlit, že potřebujete mít doma plnou garáž motorek. A tak nám nezbývá než si uchovat tyhle písmenka a občas si na ty naše letní lásky s nostalgií zavzpomínat a tiše závidět vám, kteří si tuhle ohromnou radost dopřát můžete. Udělejte to a dejte nám vědět, jestli jste byli stejně nadšení jako my, nebo v tomto případě já.
Foto: Radoslav Holan
