Italská značka Morbidelli vznikla v roce 1969 a od počátku se specializovala výhradně na stavbu a prodej závodních silničních speciálů. V roce 1994 vznikl poslední motocykl a naopak - civilní, pokud by se tak dalo hovořit o stroji s osmiválcovým motorem. Morbidelli se vrací pod křídly koncernu Keeway a hned zpočátku s litrovou vlajkovou lodí.
Model T1002VX s sebou nenese žádný extrémní wow efekt. Spíše naopak - cílí na mainstream a zákazníkům neservíruje žádné nejmodernější technologie. Nenajdeme u něj bezklíčkové startování, žádné radary a kamery, ani řadící quickshifter. Morbidelli T1002VX jde prostě po ryzím jízdním zážitku, aniž by majitele rozptyloval přehršlem vychytávek.
Přesto se nedá říci, že se straní moderních technologií. Však se před řidičem vyjímá veliký 7-palcový barevný TFT přístrojový panel, který podává řidiči naprostý dostatek informací. Ba i něco navíc - integrovanou komunikaci se specializovanou aplikací v mobilním telefonu, která je schopna na displeji promítat kompletní navigační systém. A to jak vyhrazenou aplikací Morbidelli, tak třeba univerzálně použitelnou aplikací Carbit Ride, která navíc umožní na displeji promítat letecké mapové podklady, což je velmi velmi zajímavé.
Displej sám o sobě je vybaven IOT konektivitou, takže se můžete kdykoliv na dálku podívat, jak se vaše motorka v garáži má, jestli ji není smutno, jak se má její baterka, či jestli se s ní něco nekalého neděje. Technologie M-Link společnosti Motwi s integrovanou GPS má globální aktivaci a tak je můžete z vašeho mobilního telefonu připojit ke svému stroji po celém světě.
Konektivita s mobilním telefonem pak nabídne i notifikace o telefonních hovorech, či příchozích zprávách, ale můžete se jeho prostřednictvím podělit s přáteli o vašich absolvovaných cestách. Displej také nabízí informace o tlaku v pneumatikách a s jeho pomocí si může jezdec vybrat mezi čtyřmi jízdními režimy. Což nás dostává k zásadní technické vlastnosti, kterým je tento motocykl nevšední.
Pokud budeme chtít cestovní enduro s litrovým a vyšším motorem V2, budeme se muset podívat u Harley Davidsonu, Suzuki, Moto Guzzi, nebo u KTM. Právě veliký V-twin o objemu 998 ccm ho odlišuje od většiny konkurence, která se v posledních letech čím dál častěji orientuje na řadové dvouválce. V-Twin Morbidelli s úhlem sevření válců 80° je moderně uhlazený a přesto mu nechybí emoce směrem ke svému majiteli. Dává o sobě vědět sedačkou a trochu i na stupačkách, že se jedná o spalovací motor, u kterého jsou nějaké ty pozitivní vibrace vítány.
Motor Morbidelli T1002VX není motorem supersportu, ale silným tahounem, který sice neexceluje dechberoucím výkonem, ale jeho točivý moment 89 Nm dává možnost se takzvaně "vozit na krouťáku". Maximální točivý moment poskytuje při pouhých 5250 otáčkách, což při kompresním poměru 10,3:1 napovídá, že tento motor přežije ještě minimálně šest amerických prezidentů. Jeho naturel je tak akorát nadávkován ke zbytku stroje, který cílí na zákazníky, kteří se nepotřebují přetahovat o první místo na Dubé, ale chtějí si spíše užít pohodovou projížďku krajinou, s možností občasné zajížďky k vodě, či po polní cestě k nějakému zajímavému bodu.
Poklidný naturel stroje dokáže trochu rozproudit jízdní režim Sport. Jeho maximální výkon necelých 90 koní je sice stále stejný, ale režim Sport má agresivnější nástup výkonu a navíc přímo vypíná kontrolu trakce. Přímé spřažení jízdního režimu a jízdními asistenty najdeme i u režimu Enduro, který zase kompletně vypíná ABS na obou kolech.
Tlumiče nesou značku KYB. Vpředu jsou "apsajdauny" o průměru 43 milimetrům které mají možnost nastavení předpětí pružin, komprese i odskoku. Pružinu zadního tlumiče si můžete trochu krkolomně předepnout C-čkovým klíčem, šroubovákem si pak můžete nastavit rychlost odskoku kola. S motorkou jsem najezdil něco přes 100 kilometrů v horách jižně od italské Bologni, kde se rozhodně nedá hovořit o skvělém asfaltu. Podvozek nastavený do středních hodnot při mých 90 kilech fungoval přesně tak, jak bych to od takovéto cestovní motorky očekával. Rozbitý asfalt, kde nebylo nouze o asfaltové rolety pobíraly tlumiče s výraznou rezervou.
183 milimetrů zdvihu odpružení kol dává motocyklu jakýs-takýs potenciál se podívat i do terénu, s přihlédnutím k faktu, že se jedná o poctivý kus materiálu. Dle výrobce, je hmotnost natankovaného stroje, s držáky kufrů, setem tří kovových kufrů, padáky, centrálním stojanem a vší výbavou 265 kilogramů. Pokud bych chtěl stroj dát do komparace s "holou" konkurencí a odečetl bych hmotnost této výbavy, dostal bych se na číslo cca 240, což jsou podobná čísla, která najdeme například u Suzuki V-Strom 1050, nebo Moto Guzzi V100 Stelvio.
Tuto hmotnost mají v područí dva radiální čtyřpístkové brzdové třmeny J.Juan, které se zakusují do 320-milimetrových plovoucích kotoučů. Brzdy má zase na starosti ABS PRO systém od Bosche, který, jak bylo již výše anoncováno, mění svou charakteristiku dle zvoleného jízdního režimu. Je na jedné straně velmi přísný při režimu Rain, nebo na druhé straně zcela neaktivní při zvoleném režimu Enduro. Celkové pojetí brzd je stejné jako charakter motoru i podvozku. Necítím žádnou Nirvánu, na druhou stranu jsou brzdy zcela dostatečné, dobře dávkovatelné a čitelné. Zejména když jsem celý den jezdil v dešti a motorku jsem rozhodně nešetřil.
V čem si mě Morbidelli hýčkala, zejména za chladného jarní počasí v severních Apeninách, byla ochrana jezdce. Plexisklo funguje na výbornou a každý si ho může nastavit dle své výšky. Na kolena téměř nefouká, jak jsou dobře schovaná v aerodynamickém stínu a standardně montované třístupňové vyhřívání rukojetí a sedačky jezdce se opravdu hodilo. Na mokrých asfaltech jsem ocenil vyšší hmotnost stroje, která držela pneumatiky na asfaltu jak přibité.
V deštivém počasí se také hodila výborná LED světla s výrazným LED DLR denního svícení a rozměrné kryty rukou, které zajistily, že mé rukavice zůstaly zcela suché.
Písmena GK ve VINku stroje dávají jasně najevo, kdo motorku vyrobil. Se stroji z produkce Gaokinu se setkávám již několik let a ani u této Morbidelli výrobce nepolevil ve kvalitě zpracování. Parádní sváry, dobrý matný lak, přesné plasty bez otřepů a hlavně uhlazenost celého stroje, který se v maximální míře snaží schovat všechny hadice a kabely, aby se k očím majitele dostalo jen to nejnutnější. A co nelze snadno schovat, to je překryto nějakou tou částí kapotáže - až je to možná někdy přehnané, protože by mi třeba vůbec nevadilo vidět syrový kousek rámu.
Večer jsme zabředli s několika novináři do diskuse o vlastnostech stroje, kterých jsme měli k dispozici celých 16 kusů. Spotřeba se pohybovala v rozmezí 6-6,5 litrů na 100 kilometrů a všichni jsme se shodli na prostém faktu, že 100 kilometrů za řídítky Morbidelli T1002VX, ačkoliv bylo chladno a deštivo, zanechalo pozitivní dojmy. Když jsme hledali paralelu, tak jeden polský novinář prohlásil, že tento stroj je ideální pro spokojené majitele starších ročníků Hondy Varadero 1000, kteří by chtěli obměnit techniku. Protože to je podobný stroj. Bytelný, jistý v zatáčkách, dobře aerodynamicky vyřešený a prostě stroj pro pořádného chlapa.
A na konec by se hodilo říci, že cestovní enduro s litrovým V-Twinem může mít i dobrou cenu. Ta by se měla pohybovat kolem 255 tis. Kč. Dobrou cenu podtrhuje i možnost si k motocyklu pořídit i set tří hliníkových kufrů, za které chce výrobce i s jejich nosiči pouhých 15 tisíc korun.
