Yamaha Tenere 700 - ergonomie, zpracování a jízdní dojmy

Strana 3 z 3

Ergonomie

Začneme sedačkou. Jakkoliv se zdá výšková specifikace sedačky (875 mm) pro lecjaké nižší postavy neschůdná, opak je pravdou. V místě třísel je sedačka příjemně úzká, takže při zastavení nejsou nohy doširoka rozkročené a směřují strmě dolů. K tomu je podvozek po zasednutí stroje dost měkký na to, aby pod vahou jezdce šla motorka o pár centimetrů dolů. Při své výšce 172 centimetrů jsem byl schopen dostatečně jistě dosáhnout na zem. Sedačka je dost tvrdá a trochu zamrzí vzhled jejího na první pohled plastového potahu. Je ale tvrdá tak akorát, aby byla na delší cestě příjemně pohodlná. Plynule navazuje na dělenou sedačku spolujezdce, pod níž je dostatečný prostor pro uložení lékárničky. Pro příznivce dálkového sólo cestování je k dispozici namísto sedačky spolujezdce hliníkový nosič, který usnadňuje montáž zavazadla na místo spolujezdce.

Nohy jsou položeny na průšlapných stupačkách geniální konstrukce, které se objevily už u Super Ténéré 1200. Při stoupnutí si do stupaček se oblá antivibrační guma prohne a do bot se vám zakousnou hroty pro bezpečné offroad hrátky. Pro zvýšení agility jsem si řídítka natočil více dopředu. Z výroby a dle doporučení výrobce jsou stočeny více nad nádrž a jejich mírné narovnání z velké části zvýšilo obratnost motocyklu při jízdě ve stupačkách. Zamrzí nenastavitelná spojková páčka. Pokud máte kratší prsty, můžete narazit na problém, že na páčku špatně dosáhnete. Naštěstí je to problém řešitelný v řádu pár stokorun. Případně za více než 3000 korun, protože Yamaha si je vědoma této absence a nastavitelnou páčku si můžete koupit z katalogu jejího originálního příslušenství.

Monochromatický segmentový LCD je dobře viditelný za všech podmínek. Ano, není to rozhodně žádná designová hitparáda a také natočení na výšku není dle mého názoru ku prospěchu věci. Zejména když jsem se narodil s očima v horizontální rovině, vertikální poloha displeje je zbytečný pokus o odlišení se. Přitom kolem LCD je po stranách přemíra prostoru. Otočením LCD na šířku by mohla Yamaha dát více prostoru instalaci rozměrnějších GPS navigací, které jsou rok od roku vetší. LCD obsahuje všechny informace, které jsou důležité a nic zásadního nechybí. Pomocí přepínače SELECT na pravém ovladači na řídítkách je možné si rotovat informace zobrazené ve spodní části LCD. Ve spodní části displeje je také jedno tlačítko, umožňující vypnout systém ABS. Nic více motocykl neumí, protože v podstatě nic jiného není pro spolehlivý provoz potřeba.

Kokpit motocyklu je velmi rozložitý, zejména směrem dopředu. Škoda že není plexi alespoň o pár centimetrů širší. Jeho téměř kolmá poloha rozráží vzduch spíš do stran, než směrem nahoru a jeho úzké proporce vystavují ramena jezdce turbulencím. Příjemné jsou kryty rukou, které účinně odvádějí nápor větru a celková aerodynamika stroje, která netrpí ani při jízdě za kamionem.

Zamrzí absence madel, nebo alespoň nějaké možnosti uchycení zavazadel na plotnu. Plotna i madla totiž zcela chybí a musí se dokoupit.

Zpracování

Jedna chytrá příručka říká, že všechna negativa by se měla v článku objevit hned na začátku. A po zbytek článku pokračovat jen samými pozitivy a sociálními jistotami, aby čtenář získal po zbytek článku jen kladné informace. U tohoto článku to bohužel nejde, protože postupujeme od nejdůležitějších věcí, k těm méně důležitým. Tou méně důležitou stránkou stroje je jeho zpracování, které má (avšak z velké části i nemá) vliv na provoz motocyklu jako takového. Některé z nich už zazněly v obsahu, některé zmíním až nyní.

U Ténéré 700 si designéři udělali cvičení v designové nešikovnosti. Uchycení plastů vypadá hůř, než u XT 660 Z Ténéré z roku 2007. U ní byly šrouby jednotného tvaru a vzhledu a minimálně rušily design stroje. Ideálem budiž KTM 790 Adventure, kde jsou šrouby schovány až na jeden všechny a stroj je designově nádherně čistý. Boční plasty Ténéré 700 drží na rámu 5 viditelných šroubů, přičemž jen dva jsou stejné. Šrouby nejenže mají jiný tvar, ale také velikost a i barvu, nehledě na to že některé černé šrouby jsou zbarvené do modra. Podobně tomu je po celém motocyklu. Na předním blatníku jsou chromované šrouby s metrickou hlavou, na zadním niklované s torx/metrix. Celkovému dojmu nepřispívá ani odlišné zahloubení šroubů v různých částech plastů. Korunu tomu dodává šroubek Torx/M6 na horní straně krytu nádrže, který nepokrytě trčí do prostoru.

U Ténéré 700 sice dostanete krásná a nadmíru funkční LED světla, ale musíte se spokojit třeba s baňatými obyčejnými žárovkovými blinkry. Pěkné LED blinkry nabízí Yamaha za příplatek cca 3500-6500 Kč, podle modelu. Kryty rukou jsou měkké jako máslo a jsou to opravdu jen kryty rukou proti větru. Páčky pod nimi nemají ani zalamovací výřez a pád na louce může snadno znamenat zlomení páčky v tom nejhorším místě.

Škoda, že přední tlumiče nemají možnost předpětí pružin. A i nastavení útlumu (komprese) je u těchto vidlic komplikované, nakolik ho měla komplikované KTM před patnácti lety. Nezbyde nic jiného než zalehnout k přednímu kolu, vydloubat bahno ze spodku vidlic, vyšťourat plastové krytky a pod nimi je štelovací šroubek. V dnešní době, kdy jsou u enduro motocyklů běžně k vidění ruční štelovací motýlky na vršku tlumičů.

Motor stroje je, jak jsem výše psal, převzat ze silničního modelu MT-07. Z čehož vyplývají jeho rozměry, které ne úplně korespondují s potřebami enduro strojů. Je vidno, že motor má velmi vysoký olejový management a celý musí být umístěn hodně vysoko do stroje. To negativně ovlivňuje těžiště motocyklu. Slabým prvkem shledávám plastovou vodní pumpu, která je naprosto na dostřel od ocelové páky zadní brzdy. Stačí jedno nešikovné odložení na kořen a páka zadní brzdy si může potykat s vrtulkou vodní pumpy. Podobně je na tom táhlo od řadící páky k převodovce, které se táhne vertikálně po levém boku motoru. Stroj je určen a anoncován pro zdolávání terénu a tyto komponenty si říkají o instalaci dodatečných padacích protektorů již od prvního dne.

Testovaný motocykl byl doplněn o kufry a jejich nosiče, jejichž součástí je i madlo, usnadňující manipulaci se strojem. V základní výbavě ovšem není nic než čtyři špunty na zavléknutí gumicuků. Výrobce na absenci madel myslel a proto ve spodní části zadního blatníku vytvořil drážkování které by mělo madlo pro manipulaci substituovat. A nebojím se říci, že "to snad Yamaha nemyslela vážně", že by byl majitel stroje za 250 tisíc korun rád, že si při manipulaci s motorkou bude špinit rukavice tím, že je bude strkat pod zadní blatník....

Co mě pobavilo a svým způsobem i potěšilo je dutá kyvná vidlice, která má z pravé strany gumovou krytku. Při troše drzosti totiž můžete dutinu ve vidlici využít coby rozměrnou schránku pro větší kusy nezbytného nářadí, nebo pro přepravu montpák pro přezouvání pneumatik.

Celkově motorka působí bytelným dojmem. Plasty jsou tvrdé a i při jízdě po hrubě kamenité cestě nikde nic nedrnčí. Až na LCD, který je na gumových silentblocích a chvílemi mává jak vlajka na Prvního máje. Kokpit je sice vysoký a daleko vpředu, ale při jízdě v terénu a ve stupačkách je velmi dobře vidět před přední kolo a jezdec má dobrý přehled o tom co se před ním děje..

Jízdní dojmy a celkové zhodnocení

Jak jsem již předeslal dříve v textu, první co jsem vnímal je drobná neochota ve změně směru. Což může být způsobeno geometrií podvozku, umístěním motoru, nebo spíše kombinací obojího. Zejména při plné nádrži je cítit, že je hmotnost stroje více na přením kole a chybí jeho vyváženost. Ale všechno špatné je k něčemu dobré. Yamaha Ténéré 700 je cestovním endurem a předpokládá se, že s sebou při cestě kolem světa povezete naložené zadní kufry a případně nějaký batůžek na zadní sedačce. Při jízdě se spolujezdcem, kdy se dostala značná hmotnost na zadní část stroje byla motorka jak vyměněná. Našla svou ztracenou rovnováhu a vodila se jedna radost.

Pokud bych naplnil zadní kufry cestovními nezbytnostmi, Ténéré 700 by se při této změně těžiště vodila velmi dobře i v terénu. Což byl možná záměr, ale spíše bych to viděl jako souhru šťastných náhod.

Zopakuji, co jsem již napsal dříve. Motor je parádně lineární, přičemž od 6500 otáček chytá druhý dech. Zamrzí přechod mezi zavřeným plynem a plynem otevřeným, kde i při opatrném dávkování přichází výkonostní kopanec. Mokrý asfalt, 5°C a ještědské zatáčky byly zkouškou odvahy, protože přidat plyn v náklonu v apexu zatáčky bylo jako loterie, jestli se zadní kolo utrhne, nebo ne.

Neagresivní charakteristika motoru nezpůsobuje ztrátu trakce zadního kola a tak je motorka velmi ochotná šplhat i do strmějších výjezdů. Na druhou stranu by se trocha té agresivity hodilo, protože se najdou situace, kdy je potřeba koně švihnutím biče popohnat a tento motor se ke švihání staví dost letargicky.

Spojka pracuje krásně plynule s jemným nástupem. Brzdy jsou, ačkoliv jsou očividně produktem minulého tisíciletí, naprosto dostatečné a poskytují silný a kontrolovatelný brzdný účinek.

Podvozek je spíše měkký a houpavý, avšak je částečně nastavitelný a jezdec si ho může do jisté míry naladit podle své hmotnosti a jízdních potřeb. I tak bych ale stroj nepasoval do role ultimátního motocyklu pro jakékoliv dobrodružství. Podvozek nesnese opakované silné zatížení a ostřejší jízdou není obtížné ho dostat do funkční nouze. Do jisté míry jako podvozek u Africy Twin 1000 - na silnici při silném zatížení nestíhá a v terénu při silném zatížení jakbysmet. Pokud takovéto zatížení zamýšlíte uskutečňovat. Pokud ne, můžete si vrýt do paměti, že podvozek je středně dobrý.

Středně dobrá je motorka jako celek jako taková. Zmínka o Africe Twin 1000 totiž není od věci. Nová Ténéré 700 je ji totiž v mnoha ohledech podobná. Podobný projev motoru, podvozku a brzd a všechno zmenšete adekvátně na 700 kubíků. Ténéré 700, podle mého názoru, není úplně stroj pro vyzrálého jezdce, hledajícího cestu kam jít dál za novým rozměrem zábavy. Naopak, je to stroj pro jezdce, který začíná jezdit a hledá nezáludný a jednoduchý motocykl. Nebo pro jezdce, který potřebuje zvolnit, zklidnit se, přestat blbnout a zkusit objet kousek světa.

POSLEDNÍ SOUVISEJÍCÍ NOVINKY