S jistou mírou nadsázky mohu říct, že teď už asi neexistuje nic, co by pro cestovní enduro od Royal Enfieldu zvaného Himalayan, nebylo možné. Sama jsem se o tom dost přesvědčila, když jsem tento motocykl sedlala ve své první motosezoně a zajela s ním úspěšně svůj první amatérský offroadový závod. Bylo až s podivem, kolik toho tenhle poctivý kousek indické ocele unese. Nyní si navíc může přivlastnit přídomek "dobyvatel".
Himalayan je z mého pohledu spolehlivý pracant bez velkých ambicí, stačí mu prostě být tím, čím je - dvousetkilovou jednoválcovou, motorově spolehlivou, čtyřstovkou. Je to takovej ten hodnej kluk, na kterýho je spolehnutí, že při odchodu z diskotéky vám za rohem u kanálu podrží vlasy a v bezpečí a komfortně vás doveze domu bez postranních úmyslů. Musím říct, že se mi po něm teď vlastně trochu zastesklo.
Možná i proto se jezdci Santhosh Vijay Kumar a Dean Coxson rozhodli si vzít do nevlídných podmínek jižního polu právě tento stroj. Svou cestu zahájili na výzkumné stanici Novolazarevskaja v Antarktidě. Nutnto dodat, že stroje byly pro cestu upraveny, přičemž já na první pohled spatřuji navíc pouze chrániče rukou. Ke změnám došlo ale především uvnitř.
Pro větší točivý moment na zadním kole bylo hlavní hnací řetězové kolo změněno z 15 zubů na 13 zubů. Stroje dostaly bezdušové kolo s hroty na pneumatikách, které umožňují běh pneumatik při velmi nízkých tlacích vhodných pro jízdu na měkkém sněhu a zároveň zajišťuje dostatečnou trakci na tvrdém ledu. Tým představil silnější alternátor využívající magnety ze vzácných kovů, aby umožnil motocyklu produkovat více proudu a umožnil tak pohánět zahřátou převodovku bez baterie.
Dvojici trvalo devět dní než překonali vzdálenost 3 200 km a dorazili tak k nejjižnějšímu bodu naší planety. Po cestě čelili mrazivým teplotám pohybujícími se v rozmezí -30°C do -25°C a větru dosahujícímu rychlosti až 60 km/h, kvůli kterému museli přizpůsobovat trasu. Trasa byla navržena tak, aby se držela pevné sněhové cesty od Ross Ice Shelf k jižnímu pólu, čímž se snížil odpor motocyklu a omezily tak emise na naprosté minimum (sama mohu dosvědčit, že i za náročného provozu si Himalayan nevzal víc než 4l na 100 km). Přes nevlídnost počasí a občasnému odklonu z plánované trasy se jezdcům, společně s podpůrnou posádkou, podařilo 16. prosince dobýt jižní pól.
Tady se však hodí zhodnotit nejen vytrvalost stroje, ale i jezdců, kteří naštěstí díky silnějšímu alternátoru mohli využít dostatek proudu i pro své vyhřívané oblečení. Celkově tu ovšem patří gratulace hlavně Royal Enfieldu. Taková oslava výročí (120 let) se nám v redakci zamlouvá, až nás z toho začala svrbět zadnice na židli.
| POSLEDNÍ SOUVISEJÍCÍ NOVINKY |
