Takový test motocyklu tu ještě nebyl. Přinášíme vám příběh o malém Tuňákovi, který se vydal na cestu do své rodné vlasti a sedlala ho přitom žena, která s ním zažila hned několik poprvé.
Kapotované sportovní motocykly mě nikdy nevzrušovaly. A i přes mou přirozenou cílevědomost a téměř nulovou pokoru, jsem z nich měla respekt. Protože nic se královně Samolibosti nemůže stát horšího, než přijít sama o sebe. Ano, měla jsem vžitou představu, že kapotované motocykly jsou zhmotněnou lopatou ježibaby z pohádky o Perníkové chaloupce. Tak dlouho vám krmí váš chtíč po sladkém adrenalinu, až vás na tom nakonec upečou. Ale zase se naplnilo, že odříkaného chleba největší krajíc a tak jsem díky našemu magazínu vyfasovala na svůj první výlet za krásami italských Alp, hned porci nejvyšší a to Tuono. Chvíli jsem přemýšlela jestli se nám naše redakce nezbláznila a odfrkla si, když jsem v kalendáři dočetla jeho název - Tuono 660. No to by mě snad zabít nemuselo.
Bože! Počasí nám přeje a my vyrážíme z hotelu v Rakousku, který je poblíž italských hranic na svou cestu do Alp. Pokud nepočítám pár přejezdů, nebo přeletů směrem k moři, tak jsem nikdy vlastně v Alpách nebyla. Jsem nervózní, pod zadkem mám poměrně dychtivý sportovní jednostopý zárodek na bestii a mířím do motorkářské Mekky. Hola, hola, Stelvio volá. Nervozita to není, ale v negativním slova smyslu, je to taková ta vzrušující touha po dobrodružství. Ovšem až do chvíle, než nastoupí první těžce utažené zatáčky. Trochu se s Tuonem peru. Je to holt trochu jiná ergonomie než na enduru. Po pár zatáčkách už tomu přicházím na chuť, technicky jsem ale stále poměrně dost prkenná. Jedna se povede, druhou beru moc ze široka, zkouším možnosti varianty, náklony, pohyby, začínám si to vážně užívat. Ve chvíli kdy mě to baví nejvíc zjišťuji, že jsem na vrcholu, bože... to je jak ze života.
Přede mnou jede Seikos na CFku a já ho následuji, protože je velitel, nemusím přemýšlet kam, jak a kolik jedu a dobře mu stačím a stíhám se u toho i kochat. Musím uznat, že takovou nádheru jsem ještě neviděla a to jsem kousek toho světa procestovala. S oblibou říkám, že jsem byla i v Mexiku na Chichén Itzá a zdaleka to nebylo tak dobrý, jako tady v Alpách. No možná, kdybych tam byla na motorce, bylo by to jiný. Kdo ví, třeba se mi to ještě splní. Ale zpět do Itálie, Seikos vždy hlásí název passa, fotí a natáčí mě a já jsem jak Alenka v říši divů, nevím pořádně kde jsem, ale stále jsem v úžasu. S Tuonem už jsem se maximálně sžila a kdybych měla kůži se slajdrama, už bych si začala troufat na kolínka. Zatáčky jsou tu nádherné otevřené a vůbec je to motorkářský ráj. Přijde mi to tu téměř nekonečný, i když Seikos tvrdí, že se točíme na pětníku.
Vybíráme si ty nejhezčí hotely v horách, hned ráno sedáme na motorky a zase jedeme brousit stupačky. A opravdu, stačilo mi pár dní a tak nějak se mi z Tuňáka nechce slejzat. Když ale Seikos zaznamenal, že se dostávám na hranu zastavuje mě a motorky si prohazuje. S cesťákem od CFMOTO se zas učím nanovo. Jiný posez, geometrie, ergonomie, teda sakra ten moto život je ale pestrej. Bože, o bože... nepřipomíná vám tohle něco, jo no! A zase ten Seikos. Přeruší můj myšlenkový tok a pouští mě před sebe s navigací. Jsem ztracená jak Karkulka, vezu si svůj košíček a čumím všude kolem, jen ne před sebe. Když si to v plný palbě napochoduju z vedlejší do hlavní, protože nečumím na značky, tak mě můj doprovod posílá zase hezky zpátky do řady a odfrkává si, že se nikomu nic nestalo. Ou, sakra, to mohl být pěknej průser, dochází mi až když bezpečně opouštíme křižovatku. Z tohohle plyne ponaučení, že nikoho kdo je poprvé v Alpách, nemůžete nechávat navigovat.
Bylo to několik dní plných zatáček, krásných výhledů a odřených stupaček. Nicméně až v tom posledním si plně uvědomuji jak jsem k motorce přirostla. Aprilia Tuono 660 zlomila moje hororové představy o kapotovaných motorkách. Ani jednou jsem se nezamyslela nad tím jaká má ta motorka technická specifika. Na rovinu, bylo mi to úplně fuk. Ve chvílích nejistoty mě podržela, ve chvílích jistoty mi poskytla dostatek akcelerace a přilnavosti. A to nejdůležitější nakonec, když jsme se vraceli zpět k autu do Rakouska a sjížděli jsme poslední zatáčky a celá váha mého těla ležela "v tom" bodě opírajícím se o nádrž, tak v té chvíli jsem zažila svůj první orgasmus při jízdě na motorce... ale pssst! Tohle nebudeme nikomu říkat, ano?! I love Tuono 660!
Děkujeme Aprilia Česká republika / Faber Moto s.r.o. za zápůjčku stroje
 |
+ zábavný motor + výborné brzdy + ovladatelnost + výborně naladěný a nastavitelný podvozek
- občas na nás blikla kontrolka motoru, bez vlivu na jízdní vlastnosti - nenastavitelná spojková páčka |
| POSLEDNÍ SOUVISEJÍCÍ NOVINKY |
