Leckomu tato otázka vykouzlí na tváři široký úsměv. Jinému možná úsměv ironický. A někdo se začne rozčilovat, že na toto téma byly na světové síti napsány miliony příspěvků. Je to téma věčné, podobně jako témata polemizující o výběru nejlepšího oleje na světě, nebo nejkulatějších a nejčernějších pneumatik. Svět se stále více zakulacuje, a řidiči v jedné stopě jsou čím dál tím častěji zásobováni aktualitami z černé kroniky o tom, jak to kde kdo složil, rozvěsil, nebo odložil. Do toho si stačí otevřít nějaký videoserver a zjistíte, že na téma „motorcycle crash“ se vám zobrazí více než 650 tisíc videí a každý den jich více než 2000 přibude. Kde jsou ty časy, kdy jsme jezdili na jáwě ve vaťáku a kanadách. Na hlavě naraženého žaluda, bez rukavic a bylo hej. Dnes se jezdí rychleji a navíc v 6x hustším provozu. Nejenom u nás.
Důvodem neustálých diskusí na téma kůže nebo textil je neustálý vývoj v celém tomto odvětví. Někdo má jasno hned na začátku – kůže je pořád stejná a rozdíly se konají jen na poli kvality šití, kvality chráničů a voděodolnosti. V případě textilu je situace odlišná. Do tohoto byznysu nastoupily stovky firem dodávajících nepřeberné množství variant. A to jak materiálových, tak kvalitativních. Situace dospěla až do takové fáze, že i zavedené společnosti si musely promnout oči a mnohdy ustoupit ze svých pozic. Často bohužel i kvalitativních.
Pro běžného motorkáře, toužícího obléct se do nejkvalitnějšího brnění, je situace o to složitější, že se tyto firmy mezi sebou předhánějí slogany o nejvyšší ochraně, často bohužel, aniž by to byla až tak úplně pravda. Člověk je živočišný druh, který si přeje býti klamán, ukájen placebem myšlenek, že jeho volba oblečení je ta nejlepší a značka kterou má vyšitou na prsou ta s nejlepším poměrem ceny a užitné hodnoty. Bez ohledu na bezpečnost mu totiž leckterý výrobce prodává vodu za víno, aby se byznys pořádně točil. A v případě nehody se leccos svede na „nepřizpůsobení jízdy stavu vozovky“ a doufá se, že fyzicky poškozený řidič nebude pátrat po tom, proč je roztrhaný na cáry.
Trochu té legislativy a čísel
V Evropě máme na všechno nějaké číslo a europoslanci nám na všechno stanovili určité normy. Aby dostal výrobek homologaci, musí splnit nebo překročit určené bezpečnostní standardy.
Pro přilby tady máme prastarou normu ECE, která byla naposledy aktualizována v květnu 2013 pod názvem ECE 22.05. Norma stanovuje určité technické předpoklady, jako je třeba šíře periferního výhledu, maximální síla nárazu jaká se může přenést na hlavu jezdce, síla, jakou musí vydržet pásek pod bradou, nebo odolnost skořepiny proti prodření.
Od helem přejdeme k brýlím. Ochrana očí musí splňovat normu EN 1938:2010. Pro oblast rukavic nám před mnoha lety EU stanovila normu EN 13594:2002, kterou nedávno nahradila a rozšířila normou EN 13594:2015. A zcela dole máme boty, které musí splňovat normu EN 13634:2010.
My se ovšem budeme věnovat běžnému civilnímu oblečení, na které se vztahují zcela jiné normy – respektive nevztahují. Většina evropských norem na oblečení a obutí se totiž vztahuje na výbavu pro závodní použití. Pro civilní oblečení totiž žádné normativy neexistují a existují pouze normy pro ochrániče kloubů a páteře. Proto panuje v oblasti motooblečení taková džungle.
Pro chrániče kloubů pro civilní účely máme normu EN 1621-1. Pro chrániče páteře potom EN 1621-2.
Přilby
Zorientovat se v džungli přileb je mnohem snažší, než v džungli oblečení. Přilby totiž prochází veřejnými testy, které lze dohledat porůznu na internetu. Nejznámější je server Sharp, který je organizací pod Ministerstvem dopravy Spojeného království. Je to největší databáze pádových testů helem od nejznámějších výrobců. Samozřejmě neobsahuje vše, co se na světě vyrobilo, ale než koupit helmu oblepenou tunou reklamních nálepek, je lepší si tento server prozkoumat a koupit si přilbu, která v případě pádu opravdu splní svůj účel.
Mnoho přileb je taktéž testováno na serveru webbikeworld. Tento server zase testuje přilby co se týče hlučnosti, větrání, tvaru a zpracování. A protože je tato oblast tímto poměrně dobře obsažená, dále se jí nebudeme zaobírat.
Skoro 500 uživatelských recenzí přileb naleznete také zde na serveru
Oblečení
Tento článek se ovšem týká tématu kůže nebo textil. Proto nebudeme dále rukavice, brýle a boty rozebírat a budeme se pečlivěji věnovat rozboru nabídky pákistánského oděvního průmyslu.
Slovo pákistánského není zcela od věci. Tradičně italští, britští a američtí výrobci začali být na počátku osmdesátých let bombardováni zvýšenou poptávkou po motorkářské výbavě. Tlak na množství a nízkou cenu poté dal vzniknout mnoha továrnám na blízkém a dálnějším východě, často ve Vietnamu a Pákistánu. Na jejich produkci vznikla spousta značek, které zásobují trh lecjakým zbožím různé kvality, z různých materiálů a s různými úrovněmi ochrany.
Více než třetina zboží na českém trhu pochází z pákistánského města Sialkot a přilehlých satelitních městeček. Město ležící na okraji Kašmíru se od pradávna zabývalo zpracováním textilu a výrobků z kůže. V devadesátých letech vzniklo mnoho továren, které se dodnes rozrůstají. Mnoho světových značek si zde nechává šít zboží na zakázku, jiné si nechávají na různé výrobky našít svá loga. V Sialkotu také vznikla (a dodnes sídlí) rodinná firma Padana, sídlí tam firmy Glaze nebo Belpak. A desítky dalších OEM a ODM výrobců.
Situace ve světovém motooděvním průmyslu je taková, že se v Sialkotu dnes můžete setkat i s takovými společnostmi, jako je Dainese, Alpinestarts, Spidi nebo Rukka. Šijí tady všichni, včetně těch, co prohlašovali, že budou na věky věků šít pouze v Evropě.
Do toho se opět probouzí malý tygr na východě, silně pošramocený hospodářskou krizí kolem roku 2010. Dnes je ve vietnamském oděvním průmyslu zaměstnáno skoro 900 tisíc tamních obyvatel. Vietnamskému (a i čínskému) motooděvnímu průmyslu velmi hraje do karet fakt, že Invista, Dupont i Scholler instalovaly své linky na nedalekém Taiwanu, aby byli blíže svým asijským odběratelům.
{gallery}textil/boty:::0:0{/gallery}Výroba bot Agrius v továrně firmy Padana (Sialkot – Pakistan)
Na závěr tohoto úvodního dílu bych rád rozsoudil dilema z úvodu článku. Kůže nebo textil?
Co se týče pohodlí, kombinací materiálů, pohotovosti oblečení a variability nabídky, tak jednoznačně vítězí textilní materiály. Pokud se ovšem začneme zaobírat bezpečností, otěruodolností, ochranou proti popáleninám v důsledku tření o asfalt, zde platí že „kůže je kůže“. Jakkoliv postupuje vývoj syntetických textilních materiálů mílovými kroky kupředu, doposud se nic v porovnatelné cenové kategorii nevyrovná velmi kvalitní kožené kombinéze.
Na důvody, na textilní materiály a na jejich produkty se podíváme v dalším díle seriálu, který vyjde co nevidět.
