Husqvarna Svartpilen 401, univerzální sele

Hledáte motorku do města, na okresku, pro zábavu a chcete občas přejet nějakou louku? Hledejte moderního scramblera. Husqvarna vám aktuálně servíruje dva modely, přičemž nám se dostal do ruky ten menší.

Svartpilen znamená černý šíp a Husqvarna se tímto šípem dobře trefila do nálady moderního motorkáře. Ten si chce užít spoustu zábavy na asfaltu a současně hledá motorku, která ho pohodlně doveze po šotolinkách a polních cestách kamkoliv bude chtít. K tomu je třeba aby byla motorka adekvátně připravena co se týče podvozku a geometrie posezu. Scramblery tudíž mají vyšší dráhy odpružení, disponují univerzálními pneumatikami, mají vyšší řídítka pro pohodlnější vedení stroje ve stupačkách a i ty stupačky mají často posazeny o pár centimetrů více dopředu. test a recenze husqvarna 401

Svartpilen 401 k tomu všemu přidává zcela nezaměnitelný design, který dodala Rakouská designová kancelář Kiska. Ta dostala při vývoji zcela volnou ruku a dle jejího výsledku je to vidět. Z tužky vyjel stroj nezaměnitelného designu, kterému se žádný jiný výrobce ani z dálky nepřibližuje. A nebo ano, pokud se podíváme do historie. Co mi to jen připomíná? Ano, Jawu Bizon. Ta měla také velké množství hmoty opticky nahrnuto nahoru a dopředu, s odlehčenou zadní částí.

Námi testovaný stroj byl oproti sérii dovybaven několika atraktivními doplňky, které z již tak divokého designu dělá divočáka ještě většího. Předně je to kovová mřížka před předním LED světlem, která dává najevo, že Svartpilen má jisté ambice pohybu mimo zpevněné cesty. Za zadní sedačkou bylo instalováno madlo spolujezdce, které vypadá jako malý přítlačný spoiler a aby byl motocykl lépe slyšet, na jeho boku se usídlila příplatková výfuková koncovka Akrapovič.

Na první pohled vykouzlí stroj na tváři úsměv. Nejenže je motocykl sám o sobě krátký, ale i absence zadního blatníku ho dělá vizuálně ještě kratší. Svou velikostí dává zřetelně najevo, do jaké cílové skupiny má namířeno. Současně je tento směr zřejmý při pohledu do technického průkazu, kde je uveden výkon 32 kW a na své si tudíž přijdou držitelé řidičských oprávnění skupiny A2. A nejenom ti, protože plně natankovaný stroj váží pouhých 160 kilogramů a tudíž oněch 32 kW s ním dokáže pořádně hýbat. Dostatek zábavy si tak užijí všichni.

Ergonomie

Výška sedačky je nemalých 835 mm, což by mohlo odradit nejednu ženu. Sedačka ani není nijak zvlášť úzká, aby bylo snadné nohama dosáhnout na zem. Výška stroje tak dokáže odradit leckterou ženu, jakkoliv jejich reakce na stroj jako takový jsou velmi pozitivní. S výškou kolem 175 centimetrů již nebudete mít s motocyklem problém a pokud vyžadujete pevný postoj, dosáhnete oběma nohama bez problémů. Pokud vám přijde 835 milimetrů výšky přespříliš, Husqvarna dodává oficiální kit pro snížení o 25 mm. Jeho součástí jsou nižší pružiny předku a zadku a kratší stojánek. Přestože je motocykl jako takový velmi malý, sedačka jezdce je opravdu pohodlná. Natolik, že by se dalo říci, že na ní lze strávit celou dovolenou. Poměrně rozměrná je i sedačka spolujezdce. Ale ruku na srdce - už sám pilot vypadá na motorce jako medvěd na koloběžce. Se spolujezdcem je počítáno jen okrajově.

Na to že se jedná o scramblera, stupačky nejsou tak zcela vpředu jak by mohl někdo očekávat. Rám a uložení stupaček je u Svartpilena shodný se silničním Vitpilenem a tak jsou stupačky daleko za osou kyvné vidlice. Při jízdě ve stupačkách tak je jezdec stále hodně opřen o ruce, což Husqvarna do jisté míry kompenzuje vyššími řídítky než u silničního Vitpilena. Přestože je stroj dost malý, překvapí úložný prostor pod sedačkou. To, že vůbec nějaký existuje. Pod sedačku lze umístit malou motorkářskou lékárničku.

Na přílišné cestování to není. Absence zadní stavby motocyklu neumožňuje jakoukoliv instalaci zavazadel a tak má Svartpilen na nádrži plotnu pro snadné uchycení tankvaku. Spojková i brzdová páčka jsou nastavitelné

Kulatému přístrojovému panelu nechybí nic co by bylo potřeba. Jedinou výtku bych měl na jeho umístění. Je ukotven těsně před řídítky a za jízdy je na něj špatný výhled. Pro odečtení informace je nutné sklonit hlavu a za některých světelných situacích se jeho povrch leskne a je lehce nečitelný. Občas jsem si musel clonit rukou, abych byl schopen odečíst údaje. 

Motor a převodovka

Motor stroje je velmi točivý a správnou odezvu má až od nějakých 4000 otáček. Píst ve válci totiž má výrazně podčtvercovu dráhu. Při průměru 89 mm se pohybuje na dráze pouhých 60 mm a tak nejlepší výkony podává ve vysokých otáčkách. K nim servíruje jezdci adekvátní množství vibrací. Ani moc a ani málo, aby se stroj nezdál být nudný. Hlava válce disponuje dvěma vačkami (DOHC) a tak motor produkuje velmi málo vibrací. Při okreskových rychlostech, nebo při dálničních přesunech necítíte téměř vůbec nic. Jak je vidno z fotografií, motor je velmi krátký. Hmotnost stroje je hodně na předním kole, protože zadní část za motorem, mezi motorem a zadním kolem obývá rozměrný katalytický systém.

Šestistupňová převodovka má převody nasázeny dál od sebe a tak jsem šestý kvalt řadil až kolem stovky. Dráhy řazení jsou krátké a přesnost převodovky je velmi dobrá. Falešný neutrál v ní nachytáte jen velmi vyjímečně. Motor je ale dost kultivovaný a ačkoliv se jedná o jednoválec, ani v nízkých otáčkách nijak zvlášť neprotestuje. Po městě se dá jezdit na pětku. U malého obsahu s podčtvercovým zvihem pístu nelze čekat, že akcelerace z nízkých otáček bude kdoví jak agresivní. Bylo potřeba si vždy radši podřadit, než nutit motor se sbírat z otáčkového dna. Rychlosti nad dálničních 130 rozhodně nejsou zapovězeny. Maximum stroje je kolem 170 km/h. Je ale potřeba počítat s tím, že krátký rozvor, vysoká výška a zejména měkký podvozek jsou za vyšších rychlostí příčinou neklidu celého stroje.

Lankem ovládaná spojka neklade žádný výraznější odpor. Ani po celodenním ježdění nebude vaše levačka z kondice. Spojka zabírá lineárně, přesně jak bych očekával. Začátečníkům, nebo při agresivnější jízdě se hodí antihopingová funkce, která do značné míry zabrání blokaci zadního kola při neomaleném podřazení.

Podvozek

Největší slabinou stroje je podvozek. Ten tvoří přední up-side-down vidlice o průměru 43 mm a o zdvihu odpružení 142 mm a zadní monoshock, který je bez progresivního přepákování připojen přímo na kyvnou vidlici. Ten má zdvih odpružení 150 mm. Oboje dodala společnost WP Suspension. Slabinou je jeho měkkost a ačkoliv je stroj vybaven na přední vidlici progresivními pružinami, cítil jsem totální absenci progresivity. Zejména přední tlumiče, které po městě dobře filtrují kočičí hlavy a menší díry, při přejezdu větších nerovností nadměrně kopou do řídítek a není problém je dostat i na dorazy. Zejména pokud vyjedete na louku a přejíždíte nějakou příčnou nerovnost, nebo kolej. Za vyšších okreskových rychlostí je odpružení nervózní, což se projevuje hlavně v zatáčkách na nikoliv ideálním povrchu.

Při běžném městském courání, nebo při běžné okreskové jízdě si toho možná ani nevšimnete. Podvozek se dostává z kondice až v momentě, kdy se snažíte stroj dostávat do vyšších výkonů. Mimo asfalt a v terénu vede podvozek stopu parádně. Podélné nerovnosti ho nijak nerozhodí a je potřeba dávat větší pozor na ty příčné, které by mohly přední kolo nakopnout k dorazům.

Brzdy

Brzdy dostala na starost společnost Brembo, skrze svou asijskou filiálku vyrábějící pod značkou Bybre. Přední 320 mm kotouč je bržděn radiálně umístěným čtyřpístkovým třmenem. Zadní kolo je osazeno 230-milimetrovým kotoučem, který brzdí jednopístkový plovoucí třmen, taktéž značky Bybre. Obě kola jsou v područí antiblikovacího systému Bosch 9M+, který je uživatelsky vypínatelný. Brzdy brzdí velmi dobře a pro hmotnost a výkony stroje jsou více než dostatečné. Ani při ostřejší jízdě a častějším brždění nevadnou a nemění se jejich citlivost a dávkování.

Trochu nelogické mi přišlo vedení kabelu k senzoru ABS na předním kole. Ten je veden po tělese kluzné trubky a navozuje pocit, že musí být při propružení zničen. Jeho pozice je ale až za dorazem a tak se kluzák do této oblasti nikdy nedostane.

Co očekávat?

Jaký je Svartpilen 401? Na prvním místě mě napadá slovo zábavný. Přesně takový je. Kolekce jeho vlastností z něj dělá univerzální přibližovadlo jak pro všední den, tak pro nevšední řádění za městem. Skvěle si vede zejména ve městě. Jeho krátká stavba a nízká hmotnost zaručují skvělou ovladatelnost při kličkování městským provozem. Krátký rozvor doslova vybízí ho občas vyhoupnout na zadní kolo. Za cedulí značící konec města nastává druhá fáze zábavy. Ta, kde necháte vytočit čtyřku nad 10 tisíc otáček a stroj se vám odmění solidní rychlostí. Třetí fáze začíná na hranici asfaltu a trávy. Tady není nutné se zastavovat a je možné (s ohledem na výše zmíněný podvozek) pokračovat kamkoliv. Standardně dodávané pneumatiky dávají na vědomí, že se s tímto počítalo a pokud není mokro, dobře vás podrží při lecjakém výletu po polních a lesních cestách.

Hlavní devizou Husqvarny Svartpilen 401 je design. Stroj vzbuzuje pozornost. Bojovnější vzhled dodávající příplatková mřížka před světlem dává stroji dobrodružný vzhled a kola vyplétaná drátěným výpletem dávají na vědomí, že tohle je stroj pro každou klukovinu. Na křižovatkách s ním budete nepřehlédnutelní a za křižovatkou budete díky výbornému poměru výkon/hmotnost první. Proč jsem ho nazval v názvu článku sele? Dalo by se říci, že tenhle scrambler je divočák pro univerzální zábavu a pro občasné rozorávání luk. Divočák je ale veliký Svartpilen 701. Tato čtyřistajednička je oproti němu opravdu drobeček a tak mi sele přišlo jako velmi příhodné pojmenování.

Stroj zapůjčil K2 Moto - autorizovaný dealer Husqvarna

+ atraktivní vzhled + dobrý poměr hmotnosti a výkonu + nízké provozní náklady + kvalitní zpracování + univerzalita   - podvozek - ženy by uvítaly nižší stavbu stroje

Technické údaje Husqvarna Svartpilen 401: