Je to pták? Je to letadlo? Je to Superman! Takhle nějak by mohl začít tento článek o neobvyklých motorkách, které se nějak vymykaly běžným tradicím
Jdete kolem motorek a jedna vám příjde jako druhá. Suzuki RE5 vám stejná rozhodně nepřijde. Obrovský motor, který vévodí stroji bije do očí a dělá motorku neobvykle dlouhou.
S rotačním motorem se můžeme shledat leckde. Mazda rodiny RX-7 s ním jezdí už desítky let. Ale v motorce? Tam už to tak běžné není. A ani v minulosti nebylo.
V roce 1974 něco podobného postavili u Suzuki. Rotační motor, obecně známý jako Wankel nabízí oproti klasickému pístovému motoru množství výhod. Motory jsou lehčí, kompaktnější a mají méně mechanických částí. Při stejném objemu podávají vyšší výkon. Proč se ale v motocyklech ukázaly tak sporadicky? Jakkoliv motor jako takový byl malý, nutné technologie kolem něho zabíraly dost prostoru a i hmotnosti. Třeba výfukové plyny - dosahovaly teplot kolem 930 stupňů Celsia - tedy dost na to aby roztavily hliník, měď i zinek. Proto také měla tato Suzuki dvouplášťové výfuky. Mimoto, motor byl mazán třemi nezávislými olejovými pumpami ze třech různých olejových nádržek. Plynová rukojeť ovládala karburátor ve tvaru motýla a do plynové rukojeti vedlo celkem 5 lanek.
Motor RE5 s objemem 497 ccm dával 67 koní a 74 Nm kroutícího momentu. Na svou dobu to byl u takovéhoto objemu úctyhodný výkon. Celá technologie ovšem dávala stoji nadstandardní mokrou hmotnost 260 kg. Oproti tomu tehdejší Honda CBX1000 - šestiválec, dávala 105 koní a byla jen o 12 kg těžší. Konkurence byla krutá.
Suzuki najmula automobilového designéra Gioretta Giugiara, který v té době navrhoval design aut Alfa Romeo, Bugatti, nebo Masserati. Téma rotujícího motoru přineslo vzhled válcovité kapličky přístrojů, nebo válcovitého zadního světla.
RE5 nedobyla svět. Byla těžká, technicky přespříliš složitá a v dobových recenzích si nejednou vydobila umístění v tabulkách o nejhorší motocykly roku.
