Slavný americký závod Pikes Peak se loučí s motocyklovým sportem. Po tragické smrti Carla Dunne, který vylétl na motocyklu v posledním závodě a zahynul, se rozhodli organizátoři závodu Pikes Peak International Hill Climg ukončit účast motocyklů v tomto závodě.
Můžeme se pobavit o tom kam směřuje motocyklový sport a všeobecně motorsport. Motorsport přitahuje miliony jezdců a fanoušků z jednoho důvodu a tím je zážitek. Autentický zážitek, nikoliv ten e-sportový, který můžete zažít za svými monitory s joystickem v ruce. Rychlost, nebezpečí a všeobecně riziko nehody, zranění i smrti jsou atributy, které za řídítka motocyklů a volanty aut, formulí a kamiónů láká neskutečné množství dobrodruhů. A právě toto nebezpečí, které si uvědomují i diváci je pro všechny tak atraktivní.
Zesnulý Carlin Dunne (vlevo)
Každý závod, který je nebezpečný přitahuje pozornost a každé omezení bezpečnosti otupuje zájem fanoušků. Podobně tomu bylo po smrti Ayrtona Senny, kdy se Formule 1 vydala směrem totálního bezpečí, což z ní učinilo zcela nudnou a sterilní zábavu. Svodidla musela být 4x vyšší, únikové zóny začaly být tak veliké, že se diváci nezřídka museli přesunout desítky metrů od trati a návštěvnost těchto velkých cen F1 setrvale upadala. Natolik, že vstupné za lístky naprosto přestávaly pokrývat provoz a financování se hledalo u televizních stanic.
Aprilia a Rennie Scraysbrook - 2019 - držitel rekordu
Televizní práva pak byla natolik drahá, že je ani reklamy vkládané do závodu nebyly schopné ufinancovat jejich nákup. Závody F1 se tak přesunuly jen na placené kanály, což ještě umocnilo zoufalost odtržení od obyčejného fanouška. Podobný osud zřejmě čeká Pikes Peak, protože se pořadatelé rozhodli motocykly ze závodu zcela vyškrtnout. Dala by se položit otázka, jak by tomu bylo u závodu Tourist Trophy na ostrově Man. Během 115 let závodění tady položilo život 256 závodníků. Byly roky, kdy během jednoho víkendu zahynulo i 6 lidí. Co na to pořadatelé? Nic - nebezpečí smrti patří k závodu. Co na to diváci? Nic - nebezpečí smrti patří k závodu. Co na to piloti? Nic - nebezpečí smrti patří k závodu. Co na to pořadatelé Pikes Peak? Nebezpečí smrti k závodu nepatří.
Pikes Peak v době, kdy "holkám ještě rostly kozy" (1994)
Na druhou stranu lze ale říci, že Pikes Peak už roky není čím po desetiletí býval. Trať byla původně ve spodní části asfaltová a většina pak šotolinová. Postupem času byl každý rok přidáván asfalt, až je nakonec již celá odspodu nahoru celá asfaltová. Se 100% podílem asfaltu nemusí týmy řešit plejádu kompromisů v obutí a nastavení stroje pro asfalt i šotolinu a všechno se upíná k nastavení pro vysokou rychlost na asfaltu. Jezdci tak jezdí rychleji a rychleji a tím se i zvyšuje riziko vážných nehod. Můžeme se zeptat na paralelu - až napříště zahyne na Pikes Peak nějaký jezdec v autě, zakáže pořadatel i auta? Možná ano. V Americe je možné vše a napříště se tam namísto závodů možná bude pořádat nějaký duhový pochod.
Můžeme doufat jen že toto vyřazení motocyklů je jen dočasné. Nebylo by to v historii Pikes Peak poprvé. Stalo se ti již pětkrát a vždy k přerušení omezení přišla nějaká drastická regulace. Naposledy v roce 2016, kdy byly zakázány motocykly s clip-on řídítkama v sériovém stavu. Což ze závodu odstranilo sportovní motocykly. Dokud se současná situace nevyřeší a zákaz bude platný, do té doby bude nejrychlejší čas patřit Rennie Scraysbrookovi, který v roce 2019 ujel 20-kilometrovou trať v rekordním čase 9:44.963 na motocyklu Aprilia Tuono 1100
