Motocykly MV Agusta byly vždy vnímány jako něco exkluzivního a nedostupného. Pro mnohé to bylo až natolik nedostupné zboží, že její italská výroba klesala a výrobce se musel začít orientovat na masověji prodávaný segment. A tak začal na její půdě již v roce 2020 projekt, který se na podzim 2021 představil veřejnosti jako Lucky Explorer.
Segment cestovních endur je zejména v Evropě velmi oblíbený a pro MVA by byla škoda si z něj nevzít nějaké ty tržby. Proto tehdy vznikl projekt kolem nového tříválcového motoru o objemu 931 kubíků. Pracovně byl označen jako Lucky Explorer 9.5. Motor původně vycházel z tříválcové osmistovky (Dragster 800, Brutale 800, Turismo Veloce), byl ale značně přepracován, ideálně aby dával stejný výkon jako ona osmistovka, ale za výrazně nižších otáček a s výrazně vyšší životností a spolehlivostí. A protože se Evropané rádi "vozí na krouťáku", také díky i většímu objemu poskočilo maximum točivého momentu z 81 a celých 102Nm. A to je už hodnota, s kterou je v alpských vracečkách solidní zábava.
Na podzim 2022 přišla pro fanoušky MV Agusty studená sprcha. Započaly námluvy s KTM, která se rozhodla, že by nový Lucky Explorer mohl konkurovat jejím vlastním produktům a tak se vývoj stroje značně zpomalil. Až v roce 2024 se motocykl objevil znovu na scéně. Poněkud zjednodušený, v jiné barevné kombinaci a hlavně s jiným názvem, který lépe zapadal ke stávající řadě. Enduro Veloce. A proto nás oslovila MV Agusta - CARTec Motor z Brna s možností ověřit, jak se mu v oněch alpských vracečkách daří. Projeli jsme s ním RDGA (Route des Grandes Alpes) na Azurové pobřeží a Napoleonovou cestou zpět k Ženevskému jezeru a na tachometru natočili téměř 2000 kilometrů.
Enduro Veloce stojí na endurovém rozměru kol. Tedy na 21palcovém předním a 18palcovém zadním. Což není pro kličkování po asfaltu moc vhodný rozměr. Parafrázoval bych Jeremyho Clarskona, "jezdit s enduro kolama po Alpách je asi jako chodit celý den s nataženým kondomem... mohl by se hodit". Přesto tyto kola dávají Enduro Veloce vysokou variabilitu, která vyniká zejména v exkluzivní edici LXP Orioli - motocyklu již přímo z fabriky připravenému do těžšího terénu.
Na standardní Enduro Veloce totiž také obujete "ostré" enduro obutí a můžete vyrazit do bahna tam, kde by si běžná přední devatenáctka ani neškrtla. Takže tady máme souboj výzev, který remizoval kompromisem, kdy se v továrně na tato enduro kola navlékly čistě silniční pneumatiky. Na alpské asfaltové zatáčky ideální volba. Podvozek od Sachsu ale nabízí zdvihy celých 210 milimetrů, což je hozená rukavice pro zdolání i těžšího terénu. Z továrny je naladěn kompromisně. Ve stylu Cimrmannovského "učí se dobře, to nemohu říct" bych vyhodnotil, že v terénu typu alpské šotolinky, kterého jsem s ohledem na silniční pneumatiky vyzkoušel jen několik kilometrů, funguje o něco lépe než na asfaltu. Je ale plně nastavitelný a tak si ho majitel může pomocí šroubováku a třináctky oříšku naladit podle svých potřeb.
Papírově není Enduro Veloce žádný drobek. Prý váží bez benzínu 235 kilo. Ty umí šikovně maskovat. Při manipulaci a šťourání motorek z garáže mi totiž přichází lehčí, než Ténéré 700, nebo Zontes 703 Adventure, které jely se mnou ve skupině. Zřejmě šikovně posazené těžiště. Naštěstí, 124 koní výkonu a solidní zátah již od nižších otáček hmotnost stroje nijak nediskvalifikuje a tak se Turismo Veloce ukazuje jako solidní sporťák. Rozhodně tomu dopomáhá výfukový systém se servořízenou klapkou, která je umístěná pod sedačkou. Jak to sakra ti Italové dělají, že dokážou z koncovky vykouzlit tak agresivní zvuk, že mi to na každé rovince kouzlí úsměv na tváři? A povzdechy těch oněch tří parťáků za mnou, že "se ten koncert" nedá poslouchat, zejména když do toho štěká perfektně naladěný quickshifter.
Na jih od Ženevy se prodíráme hustým provozem, který ustává až po nějakých 300 kilometrech. 300 kilometrů ukrajování auta za autem, předjíždění bydlíků a cyklozmrdů, kteří mají potřebu hecnout sami sebe pod každým průsmykem. Naštěstí, na jihu národního parku Vanoise doprava řídne a nejkrásnější průsmyk na celé RDGA (Col d´Isoard) projíždíme téměř sami a užíváme si nekonečné zábavy jak nahoru, tak po chvilce i dolů. A ani tady Agusta nezáváhala. Přední brzdy Brembo Stylema ani zklamat nemůžou, zejména když jim sekunduje skvělá radiální pumpa a naladěné ABS, o kterém skoro nevím. Po pravdě, tady jsem zažil s Turismo Veloce jednu horkou chvilku, která je následkem toho, že je ukazatel benzínu v nádrži zbytečně opatrný.
Totiž, pod Col d´Izoard mi motocykl ukazoval dojezd 162 kilometrů, po patnácti kilometrech se rozsvítilo hladové oko, po dalších deseti mi motorka přes celý displej červeně napsala že mám dojezd 0 a žádný benzín. A tak jsem byl nucen s touto obrazovkou jet dalších cca 40 kilometrů k nejbližší pumpě, kde jsem do stroje natankoval 14 litrů paliva. Takže odhadem, když mi stroj zahlásil dojezd nula, v nádrži muselo být ještě tak 7-8 litrů benzínu. Jinak je ale stroj mimořádně úsporný, protože i přesto že jsem jel nespočet vracáků na dvojku a na výjezdech točil motor do blba, motorka celkově jela za nějakých 5 litrů na sto.
A pohodlně, protože pohodlná vážně je. Veliká, rozložitá, veliká sedačka, rozměrné kryty rukou, i široké plexi, šikovně navržené, že na hlavu neposílá žádné turbulence. Jako cesťák na delší cesty vážně velmi povedený. Ze čtyřech jízdních režimů jsem se nakonec usadil na režimu Touring, protože mi přišel jako ideál. Veliký sedmipalcový displej je informačně velmi bohatý a to si na něm ještě můžu nechat promítat spoustu zbytečných údajů, mezi kterými se mohu rolovat na ovladači.
Nebo si přímo na displeji pustit navigaci, která je zdarma, byť na takovýto způsob cestování, kdy si naklikám body, které chci projet, nepoužitelná. V aplikaci je možné si pouze navolit kam chci jet a bez větších možností plánování cesty jen tupě označit cílový bod. A navigace mě vede tudy, kudy HERE mapy usoudí, že je pro mě nejlepší. A tak jsem chtě nechtě dal na připravenou hrazdičku zrcadlítko Ridesync od Interphone, který se nakonec ukázal jako dobrý parťák.
MV Agusta při stavbě stroje nezapomněla na nepříliš šikovné jezdce a připravila pro ně asistenta rozjezdu. Ten pomáhá jezdci se rozjet i z volnoběžných otáček, aniž by se mu stalo, že mu kejchne a chcípne motor. Příjemná to věc i pro šikovnější řidiče. Na druhou stranu ovšem zapomněla na fakt, že na veliký stroj by se mohly hodit veliké stupačky, protože ty standardní jsou přespříliš drobné, za jízdy stojím spíš jen na jejich koncích a to si vůbec nedovedu představit, že bych na nich stál v nějakých zablácených botách v terénu. Ale dají se naštěstí snadno vyměnit. Také příjemně potěšily dvoučinné blinkry. Když totiž do přepínače blinkrů jen lehce ťuknete, blinkr blikne jen pětkrát. Pokud ho chcete zapnout nastálo, musíte do přepínače ťuknout silněji.
Azurové pobřeží nás přivítalo čtyřicetistupňovým vedrem. Projeli jsme Mentonem, v Monaku jsme se přískokem vpřed proplížili kolem Monte Carla a vydrželi jsme to po Azurovém pobřeží až na kolonádu v Nice. Tam byla dopravní situace již natolik neúnosná, že jsme pokorně najeli na dálnici a do Cannes se přesunuli zrychleným způsobem, aniž bychom uschli na troud. Agusta se ani v brutálních kolonách a vedrech nijak nepřehřívá a o větráku jsem za celou dovolenou ani jednou nevěděl. Buďto se ani nesepnul, nebo běží tak potichu, že není vůbec slyšet. Následující den byl ve znamení přesunu po Route Napoleon na sever. Neskutečně krásná cesta. Široká, rychlá, s nádhernými výhledy a nulovým provozem. Skvělá na projížďku rychlým supersportem. Po absolvování asi dvou tisíc zatáček kolem Kaňonu Verdon a povinné koupačce se nakonec zabydlujeme v krásném rodinném zámečku nedaleko od GAPu.
A nad ním (a západně od Grenoblu) je další Point od Interest, který jsme chtěli zažít. Pověstné francouzské balkónové cesty. Ne, o tom se nedá psát, to se musí zažít a tam musíte zajet. Ideálně na MV Agustě Enduro Veloce, protože mě to na ní těch 2000 kilometrů neskutečně bavilo. Tak aby to bavilo i vás ;-)
MV Agusta Enduro Veloce byla rozhodně středem zájmu veřejnosti. A to jsme byli ve Francii. Což teprve kdybychom jeli do italských Alp? Je to stroj, který skoro nikdo nemá. Na silnici ho prakticky nepotkáte a čumilové ho berou jako atrakci. Přitom je to zcela praktický motocykl, který má poměrně rozumnou cenu, při nabídce jedinečné kombinace vlastností, které jen tak nějaký konkurent nemá. Nabízí vysoký cestovní potenciál, vysoké zdvihy odpružení a veliká enduro kola. V zásadě bych to přirovnal k takovému mixu Hondy Africa Twin s Africou Twin Adventure Sports. Samozřejmě, s mnohem silnějším motorem, emocemi a mnoha elektronickými fičurkami navíc. A vlastně žijeme jen jednou ne? Proč zen život neprožít na něčem, co je jedinečné a na co můžeme být pyšní?
Za zapůjčení stroje MV Agusta Enduro Veloce děkujeme společnosti MV Agusta - CARTec motor, s.r.o. Brno
 |
+ Výborné zpracování + Výborné brzdy + Bezklíčkové startování + Cestovní potenciál + Famózní zvuková kulisa
- Vyšší hmotnost - Ukecaný ukazatel dojezdu - Nepraktická integrovaná navigace |
