Je zajímavé, kolik Hayabusa vzbuzuje emocí, když Suzuki oznámila konec jejích evropských prodejů. Ona je tedy vzbuzovala hned od začátku a to hned z několika důvodů. Byla to nejrychlejší produkční motorka na světě, byl to její výkon, byl to specifický design, byla to komunita lidí, která se kolem ní vytvořila.
Suzuki Hayabusa 1300 K9 (2017-)
Ona komunita nyní pláče, protože Hayabusa v Evropě končí, protože ji končí přechodné období, ve kterém mohla Suzuki prodávat stroje nesplňující emisní normy Euro 4. Což neznamená že končí celkově, protože její výroba pro zbytek světa bude ještě nějaký čas trvat, i když stroj pro rok 2019 nedozná žádné změny, dokonce ani na straně barevných kombinací.
První Hayabusa vyjela na světlo v roce 1999, takže stroj zůstal na trh úctyhodných téměř 20 let. Úvodní fotografie je prvního produkčního modelu X. Za dobu své výroby prošla mnoha změnami, i když její charakteristický design zůstal veskrze zachován. Design měl za úkol optimalizovat proudění vzduchu kolem motocyklu a pilota, více než se zaměřit na vizuální stránku stroje. Jeho tehdejší tvůrce Koji Yoshirua prohlásil, že se snažil vytvořit něco efektivního a zároveň dostatečně groteskního, co by mělo okamžitý a masivní dopad na motorkářskou komunitu. Což se mu podařilo na výbornou.
Hayabusa nebyla ale groteskou. V roce 1999 její motor o objemu 1299 ccm dával 178 koní, což byl výkon, který překonal i hranici 300 km/h. Ve své době byla Hayabusa nejrychlejším sériovým motocyklem planety, který dosahoval v roce 1999 rychlosti 312 km/h. Její tehdejší soupeř byla Honda CBR 1100XX Blackbird, která se musela před Hayabusou sklonit. Rychlost 300 km/h nebyla v té době rozhodně běžná a jen velmi málo strojů se ji byť jen na dálku přibližovalo. Aby byla jízda v této rychlosti stále bezpečná, musela si Suzuki nechat u Bridgestone nechat vyvinout a vyrobit speciální pneumatiky.
Hayabusa byla ve své době první, která dokázala překonat rychlost 300 km/h. A tuto metu chtěli (a mohli) překonat i jiní konkurenční výrobci. V roce 1999 ovšem hrozilo, že supersportovní stroje dostanou zákaz importu do Evropy z důvodu zvyšujících se rychlostí a hrozby fatálních nehod. A tak byl mezi výrobci preventivně podepsán "gentleman´s agreement", který zastropoval maximální rychlost sériových motocyklů na 186 mph, nebo adekvátních 300 km/h. Takže když v roce 2000 přišla Kawasaki Ninja ZX-12R a později i ZX-14, žádná z nich Hayabusu nepřekonala. Ne že by nejely rychleji - všechny ovšem měly omezovač na 300 km/h.
Gentleman´s agreement trvá dodnes, jakkoliv si ho třeba BMW a někteří italští výrobci vykládají po svém a rychlost nechávají na 299 km/h, nebo číslice zhasínají, jako to třeba dělají Ducati. A přesto stroje zrychlují dál. Jediná MV Agusta tuto dohodu nedodržuje. Prohlásila, že MV Agusta je italská motorka a Italové mají v sobě imperativ vyrábět nejrychlejší motorky. A tak jejich MV Agusta F4 (dle modelu) hrdě hlásá na tachometru 310 - 330 km/h. A taky Kawasaki H2R, která se zase schovává za "street non-legal model".
Hayabusa tak (mimo rebelující MV Agusty) zůstává prvním motocyklem s omezovačem na 300 km/h. Během své éry vyšlo celkem 10 generací stroje (X až K9) a v posledních dvou generacích dostal motor objem 1340 ccm a výkon 197 koní. Stal se legendou a častým cílem různých úpravců. Proto také ta kolekce staveb zde ve článku. Motor Hayabusy byl tak dobře naddimenzován, že se lze poměrně často setkat s instalací turbo přeplňování. V nabídce jsou i celé kompletní kity od několika výrobců, dávající stroji 280-300 koní výkonu. Nelze si nevzpomenout na legendárního švédského Ghost Ridera, který s Hayabusou turbo o výkonu 500 koní jel za plného provozu po dálnici rychlostí 354 km/h po zadním kole.
| POSLEDNÍ SOUVISEJÍCÍ NOVINKY |
Éra Hayabusy se chýlí ke konci. A věříme že ke konci, který bude začátkem nového modelu, o kterém se už delší dobu šušká a měl by se poprvé objevit na podzim 2019. A mohla by vypadat třeba takto:
