Někdo cestuje na svém stroji v rámci běžných dnů své dovolené po destinacích, které jsou relativně na dosah. Někdo se podívá i dál, motorku si nechá odvézt, nebo si pronajme nějakou na místě. A někdo, a je třeba poznamenat, že takových nás není moc, se prostě sebere, navěsí nezbytnostma svojí Bramboru u baráku a ztratí se na rok i víc v džungli světa.
Vojtu Lavického asi není v moto světě nutné nějak víc představovat. Tenhle kluk prostě rád cestuje, což se není čemu divit, když pochází z Brna. A jeho smysl pro humor je dost podobného ražení, jaké u nás v redakci máme setsakramentsky rádi, takže mu i to Brno odpustíme. Nicméně kromě toho, že Vojta cestuje, je taky poměrně zdatný spisovatel. A tak mu letos pod známým nakladatelstvím Jota vyšla kniha s názvem - NA MOTORCE KOLEM SVĚTA.
Vojta se jednoho dne probudil a začal se svou tehdejší něžnou polovičkou spřádat plán o tom jak objet svět. Je opravdu obdivuhodné, s přihlédnutím ke starostem okolo víz a podobných administrací v rámci návštěv jednotlivých zemí, že se člověk rozhodne do něčeho takové jít a to ještě navíc s tak nakažlivým nadšením. Jediné na co je snad třeba upozornit budoucího čtenáře dopředu je ten negativní fakt, že už během čtení máte chuť pustit se na podobnou cestu i vy sám.
Start téhle mise začal v dubnu 2016 a v knize se dozvíte, co všechno se rozhodli, že na cestu potřebují a co všechno z toho nakonec doopravdy potřebovali. Že nakonec ty věci, které považovali za nejdůležitější nebyly zdaleka tak důležité jako ty, které možná trochu podcenili. Že dva lidé na cestě, kteří mají pocit, že se dokonale znají, se zase asi až tolik neznají. Že paradoxně tam kde se říká, že je nejnebezpečněji se nakonec cítili nejlépe a že když je člověk déle obklopen přírodou, tak se mu ten zdánlivý pokrok západní civilizace nezdá zase až tak fajn. Že vyžít se dá i s málem a že pomoc přijde vždycky tehdy, když je jí opravdu potřeba.
Kniha je prostě plná aha momentů, krásných výhledů, malých šťastných setkání, ale i loučení, nevlídnosti počasí a technických potíží. Čekejte zajímavosti ze všech lokalit, příběhy malých i velkých lidí a morálních dilemat. Ujištění, že peníze sice vládnou světu, ale existují i světlé výjimky, a že dobro ze světa ještě nesešlo. To vše psané duchem optimisty a člověka nadaného vytvořit i z mála vtipnou scénku.
Nejednou jsem se smála nahlas a nejednou jsem své polovičce předčítala zajímavé pasáže. Tahle kniha si prostě zaslouží setrvat v mé knihovně a zaujmout tam čestné postavení. O to víc, že konec je tak trochu neuzavřený. Takže je nasnadě domnívat se, že Vojtovi choutky po cestování zůstaly stále neukojené. Tak co to bude příště, Vojto?
