Scramblery jsou aktuálním motocyklovým trendem s velikým objemem prodejů. Není snad žádného výrobce, který by si dovolil tuto kategorii ignorovat.
Scramblery v sobě většinou obsahují jakýsi retro standard, už jen proto, že toto označení se užívalo zhruba do poloviny osmdesátých let, kdy ho nahradily endura, motokrosy a dirtbajky. V současnosti to je samostatná kategorie, často pro lidi typu lumbersexuál, kteří až tak moc nechtějí jezdit terénem, ale přitom si chtějí uchovat jakýsi punc svobody a dobrodružství. Moderní scramblery proto nevynikají excelentními terénními schopnostmi, jakkoliv se lehkého terénu typu polní cesta nebo louka rozhodně nezaleknou.
V dnešním offroadovém testu stojí vedle sebe BMW nineT Scrambler, Moto Guzzi V7 II Stornello a Triumph Street Scrambler.
BMW nineT Scrambler vychází do značné míry z klasického nineT, se kterým jsem najel mnoho kilometrů. Po ujetí několika set kilometrů na Scrambleru mám pocit dítěte, které našlo pod vánočním stromečkem pár ponožek. Jak říkali i zaměstnanci BMW, tento scrambler je spíše festival vysokých výfuků a přehlídka estetiky, než schopná terénní motorka. BMW se ovšem trefilo do nálad zákazníků a uspokojuje silniční potřeby, stejně jako možnost vyjet na nezpevněné cesty.
Motor o objemu 1170 ccm je úžasný. Nabízí 110 koní - výkon více než dostatečný a přitom nijak agresivní. Vzduchem chlazený motor je mechanickou klasikou, doplněný vysokými výfuky 2-1-2. Oproti klasickému nineT je scrambler vybaven již z výroby endurovějšími pneumatikami. BMW bohužel nijak neupdatovalo systém kontroly trakce, který zůstal ze silničního nineT. V terénu je jen velmi omezeně využitelná a často nezbývá nic jiného než trakci zcela vypnout. Největším limitem stroje je jeho hmotnost. Nejde o to jakou má hmotnost jako takovou, protože ta je velmi podobná Triumphu. Jde o to jak je hmotnost rozložena a kde se nachází těžiště. BMW má oproti svým konkurentům dlouhý závlek předního kola, což se sice pozitivně projevuje při rychlé jízdě na asfaltu, negativně ale v terénu, kde je zatáčení v nízkých rychlostech lenivé. Rozvor kol je také nejvyšší z testované trojice, což mrštnosti také nepřidává. Pozměněná geometrie oproti silničnímu nineT ubírá Scrambleru schopnosti i na asfaltu.
Ve výsledku lze říci, že Scrambler pokulhává za původním nineT na asfaltu a taktéž pokulhává za jinými scramblery v terénu. Celkově je to krásná motorka se skvělým motorem. Zájemci o ní by si ale měli být vědomi těchto jejích nedostatků.
Moto Guzzi V7 II Stornello je limitovaná edice scrambleru postaveného na bázi modelu V7-II. Pohání ho podélně uložený motor do V o objemu 744 ccm, který dává nepříliš vysokých 48 koní a 60 Nm kroutícího momentu. S výškou sedla 78 cm a světlou výškou 15 cm nabízí větší enduro schopnosti než předchozí BMW. Nádrž o objemu 22 litrů dovolí absolvovat dlouhé cesty, kdy se budete u benzínové pumpy otáčet jednou za 400 kilometrů.
Výkon motoru dostačuje na jakékoliv offroadové radovánky. Jeho neagresivní a pozvolná výkonová křivka ovšem postrádá dravost, která by se občas v terénu hodila. U BMW nebyl problém utrhnout zadní kolo do powerslide a zatáčku projíždět krásným dlouhým driftem. V Stornella je k tomuto potřeba více spojkovat a dravost hledat ve vyšších otáčkách, než ve vysokém kroutícím momentu za otáček nízkých. Guzzi vyveze pilota zcela všude, spolehlivě, pohodově, ale chybí ji trochu toho chuligánství, zcela jistě kvůli malému objemu dvouválcového motoru. Nízká hmotnost kolem 180 kilogramů ovšem poskytuje ladnou a snadnou ovladatelnost, kdy zejména ve vyjetých kolejích a úzkých úsecích vede krásně stopu.
Guzzi zcela přesně vystihla myšlenku starých scramblerů, kdy není potřeba zdolávat těžké úseky, ale hravě a ladně se nechat nést po loukách a polních a lesních cestách. Ale aby nebylo všechno sluníčkové, i tady se najdou nějaká negativa. Pohon kardanem bez záchytu reakce a kompenzace výkyvu přináší na offroadových roletách diskomfort zadního odpružení. A ještě jednou ten motor - hodil by se alespoň motor z V9, který poskytuje agresivnější nástup výkonu.
Triumph Street Scrambler je do třetice další varianta na téma "endura po kočičích hlavách". Sdílí mnoho komponentů s modelem Street Twin a vizuálně přináší klasiku řady Bonneville - minimum kapotáží, čisté linie a uhlazenou palivovou nádrž. Street scrambler nabízí ideální ergonomický trojúhelník řídítka-sedačka-stupačky. Sedlo ve výši 78 cm a o něco vyšší dráhy odpružení nabízí vyšší offroad potenciál než BMW, ovšem nižší než předchozí Guzzi.
Stejně jako u BMW a Guzzi je vhodné hned při vjezdu do terénu vypnout kontrolu trakce. Asistovaná spojka nevyžaduje žádnou větší sílu a celodenní ježdění a spojkování se nijak neprojevuje na únavě zápěstí. Motor o objemu 900 ccm s 55 koňmi a 80 Nm má dobrý offroadový říz a stroj se suchou hmotností 210 kg je akorát tak na půl cesty mezi BMW a Guzzi. 210 kilogramů se samozřejmě negativně projevuje na ovladatelnosti, kdy lehkonohá Guzzi v těžších úsecích ujíždí. Na rovinkách ji Triumph zase dohání a předhání.
Přitom si zachovává charisma, které si pěstuje Triumph po desítky let. Dvojitý vrchem vedený výfuk a nezaměnitelně klasický design. Pohon řetězem sice vyžaduje více péče, nabízí zase ale vyšší autenticitu endurových strojů.
- Triumph Street Scrambler je jednoznačně nejlepší. Řízem motoru, podvozkem i motorově.
- Moto Guzzi Strornello je krásně snadno ovladatelná. Chybí ji ovšem více agresivity.
- BMW na třetím místě by se měla více držet klasických cestovních endur a silničních klasiků (nineT), než mezi ně zkoušet vklínit deriváty. nineT Scrambler není příliš podařený derivát a skvělé zpracování stroje to nezachraňuje.
