Zosobnělá zuřivost bez trakční kontroly, která vás rozvěsí hned na první křižovatce? To je minulost. Milano není Corsaro ZZ a snaží se přiblížit širší vrstvě milovníků jedné stopy.

 Tam kde bylo Corsaro (a zejména v edici ZZ) náčiním pouze pro zkušené piloty, Milano se snaží oslovit širší skupinu řidičů, kteří hledají emotivní, nikoliv však adrenalinový jízdní zážitek. Ne vždy musí být výkon na prvním místě. Důležitý je také styl a Milano je zejména stylové. Výrobce učesal motor, opiloval výkonovou špičku a nechal nám 105 koňských sil. Při suché hmotnosti 190 kilo je to více než dobrá hodnota, která vám zaručí přemíru zábavy.

 

Na listopadové výstavě EICMA nám Moto Morini ukázalo funkční prototyp. Ten zaujal a také zaujaly některé drobné nedodělky, jako ostřejší hrany, nebo nepěkně zpracovaný kastlík katalyzátoru. Ve finální verzi slibuje Moto Morini pečlivější opracování, měkčí sedačku a implementaci kontroly trakce. Oproti jiným MM, v Milanu sedíte více na motorce nežli v motorce, což vám dává větší pocit svobody a rozhledu. Milano je více nahaté, jednodušší a mělo by se to odrazit i na ceně, která by se měla pohybovat kolem 16 tis. €

 

Nízké sedlo umožňuje dát pohodlně nohy na zem. Přitom je poměrně ploché, takže umožňuje svobodu pohybu jak do stran, tak dopředu a dozadu. I pro případnéh spolujezdce na něm zbývá dost místa, i když svažující se linka evokuje spíše café racer bobek, nežli sedlo pro spolujezdce. Nižší hmotnost než Corsaro dovoluje snadněji manévrovat. Limitem při jízdě po městě je jen menší poloměr otáčení, kdy jsou řídítka poměrně brzy na dorazech.

 

Rám je stejný jako u Corsara - ocelový příhradový z oceli 25CrMo4. Ze stejného materiálu je i kyvná vidlice, která obsahuje CNC excentry pro napnutí řetězu. Toto řešení napínání řetězu je spíše estetickým prvkem, než praktickým. Používalo se na závodních motocyklech sedmdesátých let a v poslední době taktéž na některých modelech strojů Benelli. Příhradový rám je částečně schovaný pod nádrží, takže není tolik odhalený, aby připomínal supersportovní geny. O 30 mm delší rozdor motocykl uklidnil a není oproti Corsaru tak agresivní v nájezdech do zatáček. Na druhou stranu je ale klidnější při běžné jízdě a také při vyšších rychlostech. Standardně dodávané pneumatiky Pirelli Angel GT jasně ukazují, kam výrobce míří. Milano není supersport, ale příjemný nezáludný cruiser pro každý den.

 

Mechanická stránka je věc jedna, na druhé straně máme prvky Neo cklassic. Designér Angel Luissano chtěl spojit klasicky oblíbený design s moderními prvky. Nechybí tedy LED blinkry, LED přední světlo s denním svícením, TFT plně barevný display. Kontrola trakce, ABS Bosch MP 9.1, příprava pro instalaci navigace, volitelné palivové mapy - prvky, které dělají z klasického stroje plně moderní náčiní. Mechanická stránka věci nezůstává pozadu. Plně nastavitelným podvozkem to začíná. Stroj brzdí výborné brzdy Brembo M50, jaké najdeme třeba i na Ducati Panigale 1299. Lehká kola Marchesini, radiální brzdový a spojkový válec Brembo, brýle typu triple-clamp, prostě ten kdo ví na co se dívat, vidí stroj jako vybroušený šperk.

Motor Bialbero CostaCorta je šperkem sám o sobě. Prošel ale celou řadou zásahů, aby byl více beránkem, než hladovým vlkem. Robustní točivý moment zůstává. Není ale nezvládnutelný jako tomu bylo dříve. Nyní se nechá vodit v nízkých otáčkách, bez protestů a bez pocitu, že by vás měl jakkoliv nepříjemně překvapit. Spojka je příjemně měkká, díky pouhým třem pružinám uvnitř spojkového koše. Navíc obsahuje anti-slip funkci, takže nezablokujete snadno zadní kolo při necitlivém podřazení. Na druhou stranu se motorka rozhodně nedá nazvat nudnou. Motor si zachoval tvrdou mechanickou zpětnou vazbu, což je dobře.

Proti Milanu stojí zástup konkurentů. Triumph Bonneville, BMW NineT, Ducati Scrambler 1100, nebo Honda CB1100. Snad se někdy v budoucnu dostaneme k přímému porovnání těchto strojů.